Jana Havligerová: Hrozby hledejme spíše uvnitř

Propuštění pěti Čechů v Libanonu je výsledkem dohody o výměně, která předpokládá osvobození Libanonce Alího Fajáda (na snímku ze 14. září 2015) zadržovaného v České republice

Propuštění pěti Čechů v Libanonu je výsledkem dohody o výměně, která předpokládá osvobození Libanonce Alího Fajáda (na snímku ze 14. září 2015) zadržovaného v České republice Zdroj: ctk

Záchrana pětice Čechů unesených vloni v libanonském údolí Bikaá má docela jistě mnohem skandálnější pozadí, než jsme si dosud mysleli. Jinak bychom se těžko dozvěděli podrobnosti o jiné záchranné operaci, díky níž byly ze zajetí osvobozeny amatérské cestovatelky Hana Humpálová a Antonie Chrástecká. Provalení faktů o jejich případu zveřejněných v týdeníku Respekt právě v tyto dny asi nebude pouhá náhoda.

Je to tak nehorázná indiskrece, že se nabízí jediný výklad: bylo potřeba odvést mediální pozornost od kauzy Fajád. Nebo ji alespoň rozptýlit do více směrů. Ukázat prstem na osobu, která má prozrazení detailů na triku, nelze. Ale připomenout okruh lidí, kteří v tom kterém momentu řeší nejcitlivější záležitosti, možné je. Je to Bezpečnostní rada státu, popřípadě její předsednictvo, tedy poměrně úzký kruh některých ministrů a policejních a bezpečnostních špiček. Takže nejspíš se jedná o šachy, při jejichž hře se na obětování pěšců příliš nehledí. Jenže v téhle hře jsou pěšci, tedy potenciálními oběťmi, Antonie a Hana.

V české společnosti by pro zahájení štvanice na obě dívky stačilo už jen zveřejnění částky, kterou vláda za jejich svobodu zaplatila. Dodat k tomu, že Hana Humpálová, která přijala muslimskou víru, by podle tajných služeb mohla představovat pro stát bezpečnostní riziko, je v současné protiislámsky naladěné atmosféře skoro totéž jako připnout jí na hruď terč.

Komukoli, kdo toto tvrzení pokládá za přehnané, je potřeba znovu připomenout starší i nové události: útok nožem na muslima v pražských Vršovicích, sobotní pokus o zapálení sociálního centra Klinika, napadení přenosového vozu Českého rozhlasu… Verbální násilí, kterým už dlouho přetékají sociální sítě, se přelévá na ulici. Jak si fakta otištěná v Respektu přebere veřejnost, přinejmenším její extremisticky naladěná část, je celkem snadné odhadnout.

Bezpečnost občanů stále více ohrožuje mocenský boj, který překročil pravidla politické soutěže a promítá se do stavu bezpečnostních složek.

Okolnosti výměny „pět ku dvěma“, tedy pětice Čechů za Fajáda a Marábího, možná naoko, možná doopravdy rozpálily americkou administrativu doběla. Po prozrazení výše výkupného za Chrásteckou a Humpálovou teď musí hlasitě skřípat zuby představitelé vlád všech států, které vyjednávají nebo mohou předpokládat, že v budoucnu budou vyjednávat o propuštění svých občanů unesených teroristy. Odstupy mezi jednotlivými zasedáními Bezpečnostní rady státu se zkracují, otázky, jak čelit hrozbám plynoucím z mezinárodní situace, jsou na denním pořádku.

Možná by neškodilo věnovat se i vnitřním rizikům. Bezpečnost českých občanů – v nejširším slova smyslu – pomalu ale jistě nejvíc ohrožuje mocenský boj. Ten překročil pravidla politické soutěže a promítá se do stavu bezpečnostních složek státu i tuzemské justice. Role žurnalistů v něm je na samostatnou, neméně vážnou debatu. Novináři by ji měli vést v zájmu vlastního povolání. Z veřejného zájmu se díky části médií stal vyhořelý pojem.