Jana Havligerová: Kodex úředníka - Lazare, vstaň a choď

úplatek

úplatek Zdroj: E15

Krade váš šéf? Bere úplatky? Nebojte se, neváhejte a udejte ho. Není to neetické. Přesně takovou radu, samozřejmě poněkud kulantněji formulovanou, dává Nečasův kabinet všem státním úředníkům. Řečeno úředním jazykem, poukáželi zaměstnanec veřejné správy oprávněně na neetické chování, nebude mít jeho jednání negativní důsledky v pracovněprávních vztazích. To je podstata etického kodexu úředníka, který přijala vláda.

Jeho hlavní teze, záruka pro oznamovatele prohřešků, má ovšem jeden velký háček. Hlásit podezření z korupce nadřízeným se prakticky dost často rovná vyslovení věty: „Pane vedoucí, vy kradete.“

Zásadní porušování kodexu přitom bude posuzováno jako porušení zákoníku práce. To znamená, že zaměstnanec, který se o korupčním chování kolegy anebo nadřízených dozvěděl hodnověrným způsobem, je přímo povinen takové jednání oznámit. Pokud ne, může ho to stát část mzdy, v krajních případech dokonce místo. A jsme opět v poněkud neřešitelné situaci. Kdo a jak zkontroluje, že dotyčná osoba takové vědomosti měla?

Případy, které v poslední době vešly ve veřejnou známost, jako třeba nejznámější příběh exšéfa Státního fondu životního prostředí Libora Michálka, ukazují, že rozmotat korupční klubka není vůbec jednoduché. Dobře, podle nového kodexu by Michálek nejspíš nedostal výpověď. Ale co dál? Dodnes vlastně nevíme, jak to doopravdy bylo. Exministr Drobil a jeho poradce Knetig jaksi sešli z očí, sešli z mysli.

Jak to tak vypadá, vláda, která si do štítu vetkla boj s korupcí, prostě potřebuje ukázat, že se snaží. Je to takový alibismus. Místo zákona o státních úřednících (o státní službě, chcete-li) nabízí etický kodex. Inovaci jedenáct let starého textu, který v roce 2001 přijal kabinet Miloše Zemana. Jaký byl jeho účinek, si každý může zpětně dohledat.

Ministerstvo vnitra, které kodex nově rozšířilo, je ovšem plné nadějí. Jak píše v důvodové zprávě, etický kodex směřuje k minimalizaci a prevenci korupce ve veřejné správě a garantuje kvalitu služeb úředníků. Zní to trochu jako „Lazare, vstaň a choď“.

Na druhé straně nemá smysl se etickému kodexu jen posmívat. Připusťme, že existují opatrní nebo bázliví zaměstnanci veřejné správy, které by nová pravidla mohla vyburcovat k činu. Pokud ovšem budou cítit ve svém úřadě, na svém pracovišti, ve svém okolí protikorupční náladu. Pokud budou pracovat v prostředí, kde lidé nedávají v sázku pověst svého úřadu kvůli osobnímu prospěchu.

Takže vládní či vnitřní předpisy jednotlivých úřadů nejsou tak úplně jádrem věci. Kabinet a některé nevládní organizace jsou přesvědčeny, že nový etický kodex může v boji proti korupci alespoň trochu pomoci. Stejně tak se z něj ale může stát sedm stránek mrtvého textu.