Jen za rezorty kultury, průmyslu a zemědělství činí dvanáct miliard korun. Policistům a hasičům se platy zvýší o pět procent, zatímco dalším státním zaměstnancům vzrostou jen o 3,5 procenta.
Laťka je ovšem, ostatně jako každoročně, nasazená mnohem výš. Podle představ jednotlivých ministerstev by státní kasa měla napřesrok pustit podstatně větší chlup, bratru tak o padesát miliard korun víc, než stanoví vládou dohodnutý rozpočtový rámec. To se jistě nestane, takoví hazardéři premiér a ministr financí nejsou. Jenže to už nejspíš stačit nebude.
Česko není ani ostrovní stát ani soběstačná ekonomika. Zhoršující se geopolitická situace a dopady hospodářských sankcí jsou veličiny, s nimiž je nutné počítat, přestože se jejich rizika prakticky nedají vyčíslit. Rozhodně by neškodilo, kdyby Sobotka s Babišem už teď začali brzdit všeobecné nadšení, které vzbuzuje příznivá prognóza tuzemského ekonomického růstu.
Takže růžové brýle dolů. Rozpočet na příští rok bude opět schodkový, i když jak se vláda poplácává po zádech, deficit má činit „pouhých“ sto miliard korun. Dodejme, že při jednorázové injekci třiceti miliard, kterou ministr financí zamýšlí pořídit z peněz státních podniků.
Jako by to nestačilo, odbory začínají kvůli polským jablkům a zelenině a ruskému embargu tlačit na navýšení schodku o patnáct až dvacet miliard. Zatím. Jsme v půlce srpna, rozpočtový plán se definitivně uzavře až koncem září, tlak lobbistů na vládu bezpochyby poroste.
Vnější ekonomické podmínky, které silně ovlivňují českou ekonomiku, se přitom jednoznačně zhoršují. Německá ekonomika ve druhé třetině roku stagnuje, Itálie je v recesi, krok od pádu do recese je Francie. Když k tomu přičteme ruské sankce, je očividné, že na německého tahouna se nedá tak docela spoléhat.
Vůbec není jisté, že čerstvé optimistické předpovědi nebude nutné záhy přepsat. Mluvit o tom, natož nahlas, se ovšem vládním politikům těsně před komunálními volbami nehodí do krámu. Lidem se konečně zlepšila nálada a začali o něco víc nakupovat, firmy opatrně mluví o tom, že budou nabírat zaměstnance, tak proč kalit vodu. Do voleb sice není zase tak daleko, aby mírný optimismus úplně vyprchal, ale proč kazit atmosféru, která nám hraje do karet. To dělají jen opravdoví škarohlídi, že.
