Jana Havligerová: Ochota k ústupkům nepadá z nebe

Premiér Bohuslav Sobotka

Premiér Bohuslav Sobotka Zdroj: ctk

Konečně. Do značné míry uměle natahovaný spor o služební zákon dospěl k prvnímu rozumnému kompromisu, vládní koalice o jedné z nejdůležitějších norem začala jednat s opozicí. Vládním politikům došlo, že předpis, podle něhož má být spravován stát, skutečně přesahuje momentální volební období, a tak není radno pomíjet připomínky představitelů těch stran, s nimiž možná budou nuceni vládnout hned po dalším parlamentním plebiscitu.

Ochota nabízet ústupky ale nepadá jen tak z nebe. Nemalou roli jistě hraje i fakt, že důsledky schválení návrhu, který leží ve sněmovně, pomalu, ale přece začaly docházet řadovým koaličním poslancům. Tedy i těm, kteří se přímo neúčastnili tvorby rozsáhlého pozměňovacího návrhu téměř z gruntu přepisujícího původní služební zákon z roku 2002. Klíčové slovo, které zazvonilo na poplach ve vládních poslaneckých lavicích, je náměstek. Přesněji řečeno fakt, že nový služební zákon už záhy může některým náměstkům ministrů ukončit slibnou kariéru.

Kardinální problém, který v případě schválení zákona nastane, se skrývá v ustanovení dvojího typu náměstků. Tím prvním je náměstek politický, tím druhým „odborný“. První může například chodit i na jednání vlády. Nebo zastoupit šéfa rezortu ve sněmovně. Jeho funkce ale stojí a padá s tím ministrem, jehož pravou rukou je. Odborným náměstkům, de facto vedoucím jednotlivých sekcí na jednotlivých ministerstvech, nová norma zajistí dlouhodobou životnost. Půda pro zákulisní boj je připravená a horečná snaha o zajištění stálého džobu už také začala. Velké personální manévry a masivní reorganizace ve vládních úřadech začínají být zase o něco srozumitelnější. Stejně jako vyjádření o „úřednické šlechtě“.

Nejedná se totiž jen o to, jak tenhle problém vyřešit právě nyní. Existence maximálně dvou zákonem povolených politických náměstků zkrátka až příliš zužuje prostor pro případná politická koaliční jednání. Chcete-li, pro politické obchody. Až tak dalekosáhlé odpolitizování státní správy si politici napříč stranami nejspíš nepřejí, jakkoli tvrdí, že to je hlavní smysl nového služebního zákona.

Úplně jiná záležitost je, že opoziční TOP 09 a ODS za klíčový požadavek k dosažení dohody o služebním zákoně označily vymazání generálního ředitelství státní správy při Úřadu vlády. Vyjádření obou stran k existenci nového superúřadu pro personální politiku sice znějí neústupně, ale zřejmě to nebude tak horké, jak to vypadá. Už se jedná o tom, jak zamýšlené pravomoci vrchního úředníka osekat, případně je rozdělit mezi dvě stávající silová ministerstva – finance a vnitro.

Ono to nakonec nejspíš nějak půjde. Zvlášť když už se provalilo, že přijetí služebního zákona k 1. lednu příštího roku není ze strany Evropské unie zase až tak neprůstřelným ultimátem.

Kdo se bojí služebního zákona