Jana Havligerová: Při vší bídě to byla dobrá vláda

Petr Nečas

Petr Nečas

O skandálu, který zavalil politickou scénu jako velká voda, si můžeme myslet cokoli. Ale teď, když první přívalová vlna smetla Nečasův kabinet a špíny, kterou vyvalila, zůstává sotva po kotníky, je na čase jasně říct: Při vší bídě to byla nejlepší vláda, kterou jsme v posledním desítiletí měli.

Hodnotit sbor, který odchází od rozdělané práce, není úplně fér. Co by se kabinetu ještě podařilo udělat, pokud by mohl dovládnout do května příštího roku, to by byly čiré spekulace. Tak se podívejme, co po něm zůstane. A pomiňme, že vinou špatného marketingu celé vlády, a jejího premiéra zvlášť, se politickým odpůrcům podařilo zdiskreditovat i užitečné kroky.

Nejviditelnějším a také, připusťme, nejdiskutabilnějším počinem odcházejícího kabinetu je důchodová reforma. Zkazily ji nejrůznější úpravy, které vycházely vstříc koaličním požadavkům a politickým obavám. A nejspíš z ní opravdu nakonec zhola nic nezbude. Nicméně nejodvážnější čin vlády pohřbila hlavně neschopnost vysvětlit lidem, že na stáří by si opravdu měli spořit. Po více než patnácti letech debat o reformě penzí si Nečasův sbor za tuto snahu jisté ocenění přece jenom zaslouží. Navíc ve stínu velké změny penzijního systému by neměla zůstat malá důchodová reforma. Její význam je nesporný. Nejen proto, že prodloužila věk pro odchod do důchodu, ale především proto, že odstranila letitou, do nebe volající nespravedlnost rovnostářských penzí. Díky ní důchody více odpovídají výdělkům lidí. Byl to nenápadný manévr, ale životně důležitý.

Nižší deficity

Další úhelný kámen Nečasovy vlády – reforma veřejných financí. Jistě, může se stát, že si z ní většina lidí nebude pamatovat nic než to, že tupě škrtat umí i orangutan. Nesporným faktem však je, že se deficity státního rozpočtu dařilo snižovat, a nebýt ekonomické recese, vláda by schodky možná ke kýžené nule nakonec dotáhla. Možná by se jí dokonce podařilo k takovému cíli dojít nikoli přes ony tupé škrty, ale třeba i přes promyšlenější strategii ořezávání přebujelé státní správy. Ale opět – nechme toho, co by bylo, kdyby bylo. Po vládě rozpočtové odpovědnosti snad v podvědomí voličů i politiků zůstane důležité přesvědčení, že fiskální rozmařilost vede do pekel. Ani to by nebylo málo.

Nečasův kabinet se pustil do mnoha záležitostí, které se léta odkládaly. Vesměs zůstaly v půli cesty jako třeba reforma zdravotnictví. To je nutné přiznat. Ekonomické skóre Nečasovy vlády je ale přese všechno docela dobré. A byla by škoda, kdyby ho nakonec překryla trapná aféra z premiérova soukromí. Alespoň prozatím policie nic jiného než milostnou zápletku okořeněnou špetkou špionáže neprokázala.

A připomeňme ještě jeden paradox. Byla to zřejmě skutečně právě Nečasova vláda, která výrazně uvolnila ruce jak policistům, tak i státním zástupcům.