Jana Havligerová: Stýská se prezidentovi po vládní krizi?

Václav Klaus

Václav Klaus Zdroj: CTK

Politická sezona začala dřív, než jsme mysleli. A postaral se o to člověk, od nějž jsme to čekali asi nejméně. Na sklonku léta vstoupil do prostoru politických stran ze svých výšin prezident Václav Klaus, a to se vší vehemencí. První salva, kterou vypálil proti premiérovi a jeho vládní koalici, nakonec skončila jen drobnou přestřelkou o vytyčení hranice „ekonomické debility“.

Pro připomínku dodejme – začal si Nečas. Když odpůrcům zvyšování sazeb DPH vzkázal, že ústup od záměru vlády „by byl krok za hranicí politické a ekonomické hlouposti“, ekonom Klaus bryskně odpověděl, že zvyšovat v této době daně je na hranici politické a ekonomické sebevraždy.

Dnes už víme, že to bylo jen preludium. Těžší kalibr si hlava státu nechala na dny před klíčovým zářijovým zasedáním sněmovny, které rozhodne nejen o výši daní, ale i majetkovém vyrovnání s církvemi. A možná i o osudu vlády, jak straší Nečas pro případ, že by vyšší daně neprošly.

Klaus za špatné evidentně považuje obě normy. Zatímco u daní se omezil jen na jízlivost, u církevních restitucí přitlačil. Po lídrech vládní koalice požaduje osobní garanci toho, že přijetí zákona nebude znamenat nebezpečný precedens prolomení restituční hranice února 1948. Ujištění považuje za zásadní pro to, aby pod zákon připojil svůj podpis.

Že Klaus není zastáncem restitucí, je známo od devadesátých let minulého století. Že jeho „nepodpis“ pod jakýkoli parlamentem schválený zákon neznamená, že by taková norma nevstoupila v platnost, prezident jistě také ví. Jak tedy jeho požadavek číst? Možná se jedná o pouhý alibismus ve stylu „já vám to říkal a teď si myju ruce“. To ale na prezidenta úplně nesedí. Tahy mívá promyšlené dopředu. Pokud to stále platí, mohou jeho myšlenky mířit k podzimnímu kongresu ODS, kde se bude rozhodovat o další existenci předsedy Nečase.

Momentálně ovšem záleží především na tom, jak s Klausovými vzkazy naloží kritici zvyšování daní i majetkového vyrovnání s církvemi z řad poslanců ODS. Není to žádná jednolitá formace. A pokud k jejímu užšímu semknutí mělo přispět prohlášení exšéfa poslaneckého klubu Petra Tluchoře, že Klaus by byl dobrým předsedou občanských demokratů, pak se stal pravý opak. Na to stoupenci prezidenta svého Tluchoře příliš dobře znají.

Přesto nelze vyloučit, že se něco zvrtne a zákon, který Nečas označuje za osudový, nakonec neprojde. Slavná „stojednička“, která je k přehlasování veta Senátu potřeba, má čím dál tím více neznámých. Klaus k tomu, že se situace stává nepřehlednější, rozhodně přispěl. Ostatně pokud náhodou nynější nejistota vyústí v jistotu vládní krize, Klaus se jistě, tak jako dosud vždycky, s chutí chopí hlavní role při jejím řešení.