Následná vládní krize trvala zhruba tři měsíce a vyřešil ji zásah prezidenta Klause a „státnický kompromis“, jak tehdy říkal premiér. Výsledek? Podle tehdejšího průzkumu CVVM vládě věřilo pouhých 21 procent občanů. Kabinet měl přitom před sebou důležité reformy, hlavně důchodovou a zdravotnickou. Za jejich uskutečnění ten upatlaný kompromis s nedotaženou „deabelizací“ bezpochyby stál.
Rok se s rokem sešel, je zase začátek dubna a situace se nejspíš bude opakovat. Ovšem kulisy se výrazně změnily. Věci veřejné se rozhodují, zda opustí koaliční kabinet. Ani zdaleka přitom nejsou v takové defenzivě jako při loňské ostudě, i když pokračování procesu s Vítem Bártou a „blonďatou bestií“ žádnou povzbudivou podívanou není. Také na ODS, jejíž předseda a zároveň premiér bude pro další rozhodování potřebovat notnou dávku razance, totiž jako krupobití dopadají odposlechové skandály. Včetně poněkud bizarního obvinění nahrané Kristýny Kočí, podle níž občanští demokraté společně s TOP 09 osnovali jakýsi puč, který měl rozložit nejmenší vládní stranu. Nečasova pozice je každopádně slabší než loni v dubnu.
Při koaličních kolizích, větších i menších, zatím vždy zabíral silný argument: vláda má smysl, protože prosazuje reformy. Fungoval jak na část veřejnosti, tak i uvnitř stran. Pro Věci veřejné to byl důvod, proč držet koalici s ODS a TOP 09. Pro ODS a TOP 09 zase důvod, proč dál vládnout s Věcmi veřejnými. Ale i v obou větších stranách nyní sílí hlas po konci koalice. Na místě je tedy otázka, zda a jak dlouho bude zaklínadlo reforem ještě působit.
Řekněme si to na rovinu: je po reformách. Nejvíce se toho podařilo udělat ve zdravotnictví, těžce prosazované změny se pomalu rozbíhají. Slučování úřadů práce a s ním spojená sociální reforma sice drhne, ale běží. Schválené jsou i normy pro reformu důchodovou. Její úspěch už záleží jen na tom, kolik lidí se k ní přihlásí. Účinnost daňové reformy se odsouvá na rok 2015, tedy po dalších volbách. Takže zbývá vlastně už jen finanční ústava.
A rozpočtová stabilita, jindy také silný argument? Ano, politici se musí co nejdříve dohodnout, jak se bude sestavovat rozpočet státu na příští rok, potažmo i ten další. To už je ale běžná provozní záležitost. Jestli o ní bude rozhodovat současná koalice, anebo menšinový kabinet s podporou véčkařů, je skoro jedno.
