Jana Havligerová: Vláda bez véčkařů? Žádná tragédie

Radek John, Tomáš Jarolím

Radek John, Tomáš Jarolím Zdroj: profimedia.cz

Petra Nečase a jeho kabinet čeká v nejlepším případě krušný týden, v horším týden poslední. Skoro na den přesně po roce je opět na českém obzoru velká politická krize. Připomeňme stručně tu minulou. Začátkem loňského dubna vyšel najevo podnikatelský záměr bezpečnostní firmy ABL ovládnout státní správu i bezpečnostní složky státu skrze ministry Bártu, Johna a Dobeše.

Následná vládní krize trvala zhruba tři měsíce a vyřešil ji zásah prezidenta Klause a „státnický kompromis“, jak tehdy říkal premiér. Výsledek? Podle tehdejšího průzkumu CVVM vládě věřilo pouhých 21 procent občanů. Kabinet měl přitom před sebou důležité reformy, hlavně důchodovou a zdravotnickou. Za jejich uskutečnění ten upatlaný kompromis s nedotaženou „deabelizací“ bezpochyby stál.

Rok se s rokem sešel, je zase začátek dubna a situace se nejspíš bude opakovat. Ovšem kulisy se výrazně změnily. Věci veřejné se rozhodují, zda opustí koaliční kabinet. Ani zdaleka přitom nejsou v takové defenzivě jako při loňské ostudě, i když pokračování procesu s Vítem Bártou a „blonďatou bestií“ žádnou povzbudivou podívanou není. Také na ODS, jejíž předseda a zároveň premiér bude pro další rozhodování potřebovat notnou dávku razance, totiž jako krupobití dopadají odposlechové skandály. Včetně poněkud bizarního obvinění nahrané Kristýny Kočí, podle níž občanští demokraté společně s TOP 09 osnovali jakýsi puč, který měl rozložit nejmenší vládní stranu. Nečasova pozice je každopádně slabší než loni v dubnu.

Při koaličních kolizích, větších i menších, zatím vždy zabíral silný argument: vláda má smysl, protože prosazuje reformy. Fungoval jak na část veřejnosti, tak i uvnitř stran. Pro Věci veřejné to byl důvod, proč držet koalici s ODS a TOP 09. Pro ODS a TOP 09 zase důvod, proč dál vládnout s Věcmi veřejnými. Ale i v obou větších stranách nyní sílí hlas po konci koalice. Na místě je tedy otázka, zda a jak dlouho bude zaklínadlo reforem ještě působit.

Řekněme si to na rovinu: je po reformách. Nejvíce se toho podařilo udělat ve zdravotnictví, těžce prosazované změny se pomalu rozbíhají. Slučování úřadů práce a s ním spojená sociální reforma sice drhne, ale běží. Schválené jsou i normy pro reformu důchodovou. Její úspěch už záleží jen na tom, kolik lidí se k ní přihlásí. Účinnost daňové reformy se odsouvá na rok 2015, tedy po dalších volbách. Takže zbývá vlastně už jen finanční ústava.

A rozpočtová stabilita, jindy také silný argument? Ano, politici se musí co nejdříve dohodnout, jak se bude sestavovat rozpočet státu na příští rok, potažmo i ten další. To už je ale běžná provozní záležitost. Jestli o ní bude rozhodovat současná koalice, anebo menšinový kabinet s podporou véčkařů, je skoro jedno.