Že štěpení nejmenší vládní strany nemusí nutně znamenat konec samotné vlády, je jasné. Vláda se zodpovídá jen Poslanecké sněmovně, a tak vše záleží na tom, kolik poslanců bude Karolínu Peake, stále ještě vicepremiérku, následovat a zda její nově utvářená platforma dá dohromady dost poslanců, aby si kabinet uchoval sněmovní většinu i v případě, že bártovci odejdou do opozice. A premiér Nečas by rád nějakou „bezpečnou“ většinu, tedy hezčí než zrovna 101 hlasů. Tento návod poskytl véčkařům už před 14 dny během poslední vládní krize.
Nastává tedy doba přepočítávání hlasů. Premiér podporuje Peake. To se dalo čekat. I tak je ale dobře, že nahlas odmítl opírat svou vládu o spolupráci s poslaneckým klubem, který řídí člověk odsouzený za korupci, jakkoli Bárta z poslaneckého klubu VV formálně odchází. Nicméně Nečasova podpora má časové meze. Dohady musí skončit do pondělí 23. dubna. O den později začíná schůze sněmovny a předseda vlády chce do zasedací síně ve Sněmovní ulici vstoupit s dobře krytými zády.
Opozice je zatím nucena jen přihlížet. Ke svržení kabinetu, přesně řečeno k vyjádření nedůvěry vládě, potřebuje 101 hlasů. Tu sílu momentálně pořád ještě nemá. Možnost konání předčasných voleb je přesto otevřená. Nečas zopakoval, že pokud nebude mít dostatečnou podporu, vyvolá volby rovnou jeho ODS.
Otevřená je nyní i otázka, co udělá Bárta. Jeho chování je zcela nepředvídatelné, ale přece jen… Jeho bytostným zájmem je zůstat v politice, zatímco předčasné volby by znamenaly odchod do zapomnění. Zkomplikovaly by mu i dosažení nové mety, jíž je zastupitelstvo Plzeňského kraje. Je tedy pravděpodobné, že se zbytek skalních bártovců, jejichž počet nelze přesně stanovit, omezí jen na pasivní rezistenci a řadu jedovatých či ublížených prohlášení o vládě odpadlíků. I když na druhé straně neméně blízké je této skupině lidí třeba vydírání. Nahrávek je v archivu jistě habaděj. Poslanecký klub Věcí veřejných nic pěkného nečeká.
Není to asi úplně spravedlivé, ale pohled na českou vládu chtě nechtě připomíná scénku ze Suchého hry Jonáš a tingltangl. Dva šumaři hrají Mozartovu Malou noční hudbu. Obecenstvo píská, pokřikuje. Tak začínají znovu a znovu. A jeden z nich šeptá druhému: „Jen hrajte dál, však my se k tomu konci nějak dobabráme.“
