Jana Havligerová: Volby a vzpomínky na minulost

Lobbista a bývalý šéf poradců premiéra Miloše Zemana Miroslav Šlouf mohl být pražským lídrem Strany práv občanů – Zemanovci (SPOZ) v předčasných volbách. Na snímku s figurkou vodníka - takovou přezdívkou ho častoval zavražděný "kmotr" Mrázek.

Lobbista a bývalý šéf poradců premiéra Miloše Zemana Miroslav Šlouf mohl být pražským lídrem Strany práv občanů – Zemanovci (SPOZ) v předčasných volbách. Na snímku s figurkou vodníka - takovou přezdívkou ho častoval zavražděný "kmotr" Mrázek. Zdroj: Petr Topic, Mlada fronta

Velkým stranám se krátí dech, malé strany posilují, říká v kostce jeden z nejnovějších volebních průzkumů. Do dolní komory parlamentu by se prý mohlo v krajním případě dostat až deset politických frakcí. To je slušné skóre – je to více než polovina všech stran, které do včerejška, nejzazšího možného termínu, oficiálně přihlásily své kandidátky a kandidáty do říjnového volebního klání.

Volič bude mít z čeho vybírat. Naštvaný volič zvláště. Přehlídka osobností ani nabídka volebních programů by mu přitom příliš radosti dělat neměla. Vedle defilé zcela neznámých tváří se z hlubin politických dějin vynořují také figury typu Miroslava Šloufa a jemu podobných. A volební programy? Zdá se, že pro předčasné volby platí jeden z neúprosných Murphyho zákonů: Největší volební úspěch by pravděpodobně měla politická strana, která by místo volebního programu rozdávala voličům program televizní.

Malé strany vysávají procenta zavedeným frakcím. I to už známe z minula. V posledních parlamentních volbách v roce 2010 to přineslo dvěma nejsilnějším partajím výsledek 22 ku 20 procentům, tedy prakticky plichtu mezi sociálními a občanskými demokraty. Socialistům nejvíc hlasů ubraly zřejmě Věci veřejné se ziskem 10,9 procenta hlasů a také zemanovci, kteří dosáhli na 4,3 procenta. Tehdy to ovšem soupeři ČSSD kvitovali s povděkem – v Poslanecké sněmovně se ustavila „snová“ 118členná vládní většina. Jak to dopadlo, si snad ještě pamatujeme. Kdyby ne, tak stručně – nejdříve až moc suverénní koalice a záhy poté rozhádaná, smysluplné akce neschopná sněmovna. Ne všechno lze hodit na hrb Věcem veřejným, do nichž mnoho voličů vložilo velké naděje. Ale většinu ano.

Jako zkušenost to ovšem, zdá se, nestačí. V Česku se nejspíš každý musí spálit alespoň dvakrát. Převaha levice v budoucí sněmovně je asi jasná, byť úbytku voličské přízně čelí i ČSSD. Ta by dokonce podle průzkumů mohla vytvořit pohodlnou většinu s KSČM. Pomiňme, že vládu s komunisty socialistům zakazuje takzvané bohumínské usnesení. Mnohem větším oříškem pro skládání nového kabinetu budou v případě, že vkročí do sněmovny, zemanovci. Mají přece na kandidátkách tolik nadějných ministrů. Z dob dávno minulých třeba Miroslava Grégra, ze současnosti Františka Koníčka, Zdeňka Žáka a další. A těm prezident věří, nikdy ho nenechali ve štychu.

Bude to velká šaráda. A nejen při skládání kabinetu. K čemu to mimo jiné povede, je zřejmé už teď. Jak připustil ministr financí v demisi, ti jeho vládní kolegové, kteří kandidují, zkoušejí ze státní pokladny vytřískat na příští rok, co se dá. Naplánovaný schodek 110 miliard zatím utěšeně stoupl o dvě další miliardy. Zatím. Naděje tak můžeme vkládat jen do toho, že v předcházejících volbách nebylo nic tak, jak napovídaly volební průzkumy.