Slevovat z požadavků není příliš ochoten nikdo, takže arbitrem nakonec tak jako tak bude kabinet. Určení výše minimální mzdy je čistě v jeho pravomoci.
Premiér Sobotka by nicméně byl raději, kdyby sociální dialog mezi odboráři a zaměstnavateli klapal. Pochopitelně. Jeho vláda má mimo jiné ambici zapsat se do české politické historie jako kabinet, který při ekonomických rozhodnutích respektuje stanovisko obou stran. Nicméně odborářům jde na ruku přece jenom o chlup víc. V případě minimální mzdy ani není divu.
Státního rozpočtu se tato položka týká jen okrajově, zasáhne hlavně podnikatele a lidi, kteří si platí zdravotní pojištění.
Co zvyšování minimální mzdy v ekonomice způsobí, v podstatě nikdo pořádně neví. Vyhodnocením dopadů dřívějších zvýšení se nikdo příliš nezabývá.
Kategoricky popřít, že v Česku prostor pro navýšení minimální mzdy existuje, ovšem se zcela čistým svědomím také nelze
To v sousedním Sasku už tamní pěstitelé chřestu spočítali, že kilo pochutiny bude tentokrát až o euro dražší. S letošní cenou podle nich zahýbala právě minimální hodinová mzda, která v Německu platí od ledna a činí 8,5 eura, tedy něco přes 230 korun.
Ale nechme chřest chřestem. Český problém se jmenuje švarcsystém – azyl, do kterého se firmy mohou uchýlit, kdykoli na ně stát příliš tlačí. Státní aparát přitom omezuje kontroly s argumentem, že plošné zásahy nahradí přepadovky předem vytipovaných podniků. Což sice zní dobře, ale v praxi? Je ticho po pěšině.
Kategoricky popřít, že v Česku prostor pro navýšení minimální mzdy existuje, ovšem se zcela čistým svědomím také nelze. V mezistátním srovnání je české minimum čtvrté nejnižší v Evropské unii a nominální hodnota minimální mzdy po léta stagnovala.
Vyšší bere
Takže výše minimální mzdy, málo platné, je spíše politikum. A v tom případě vyšší bere. Vláda se ke zvyšování minimální mzdy zavázala v programovém prohlášení, a odbory tak mají oporu nejen v sociální demokracii, ale i v lidovcích. A nakonec i v hnutí ANO, jehož šéf zjistil, že je to dobře směnitelná hodnota. Už jsme to jednou viděli, to když Andrej Babiš potřeboval eurokomisařské křeslo pro kolegyni Věru Jourovou.
Minimální mzda zkrátka každý rok poroste. A každý rok se o její výši bude stejně bouřlivě diskutovat, přičemž každý bude v debatách logicky hájit to své. A nakonec se zúčastněné strany opět doberou nějakého kompromisu. Zvláště zaměstnavatelům ostatně nic jiného ani nezbývá. Jak už bylo řečeno výše, cíl je dán v programovém prohlášení a splnění tohoto slibu státní rozpočet nic nestojí.
