Podle obvinění za to, že nechala vojenským zpravodajstvím sledovat manželku předsedy vlády, svého úředního řidiče a jeho přítelkyni, tedy dva zaměstnance Úřadu vlády.
Po boku Nečase stála Nagyová řadu let, dokud s ním spolupracovala na ministerstvu práce, byla v závětří. Už tehdy jí ale musel důvěřovat, jinak by si ji s sebou na úřad, jako osobu nejbližší, nevzal Nečas-premiér. Nenápadnou přestala být v momentě, kdy se na veřejnost dostala suma, kterou obdržela jako náplast na nutný odchod z rezortu práce poté, co Nečas skončil jako ministr. Stejně jako péče, s níž jí obstaral dočasný azyl na ministerstvu obrany. Tehdy se to možná – snad, s přivřením obou očí, dalo vykládat jako ocenění loajality.
Záhy ale příběh Nagyové nabral rychlý spád. Šeptandu o tom, jak nebývale stoupá její moc, v podstatě potvrzoval sám premiér. Tím, jak alergický byl na jakoukoli kritiku její osoby, jak ji až agresivně hájil. Když se objevilo podezření, že opisovala v diplomové práci, když vyšlo najevo, že jí chybí bezpečnostní prověrka, když vešly ve známost sumy na jejích výplatních páskách (základní plat 30 tisíc odměny navýšily až na 273 tisíc). Věta „dře jako kůň“, kterou premiér výdělky Nagyové zdůvodňoval, bavila internet i české hospody. Jen premiér se nadmíru rozčiloval. Když zazněla kritika Nagyové, zkrátka ztrácel soudnost.
Nečasovi vládní kolegové i spolustraníci čím dál tím otevřeněji mluvili o tom, že pracovní vztah těch dvou přerostl v intimní, a předseda vlády o všech krizových politických problémech mluví už jen s Nagyovou. Veřejně se spekulovalo o její roli při jmenování nové šéfky Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové nebo při vnitrostranické rošádě, která do křesla ministra zemědělství vynesla Petra Bendla.
Veřejným tajemstvím bylo, že Nagyová umí mluvit s lidmi označovanými za kmotry ODS. Když v listopadu 2011 odešel z ODS poslanec Michal Doktor, varoval bývalé spolustraníky právě před Nagyovou. „Pokud se neproberete a důležitá rozhodnutí budou činit ti, kteří nebyli zvoleni, jdete na popravu jako ovce,“ prohlásil. Fakt, že místo něj byl ministrem průmyslu jmenován Martin Kuba, připisoval na vrub šéfce premiérova kabinetu.
Záhy poté, na začátku prosince, promluvila Nagyová v časopisu Týden. Svou úlohu po boku premiéra popsala: „Pan premiér nemá čas na to s každým se scházet.
Od toho má vrchního ředitele kabinetu, kterému důvěřuje a který mu potřebné informace a zpětnou vazbu zprostředkuje.“ A na otázku, zda nepodceňuje například svou roli při volbě Petra Bendla předsedou středočeské ODS, odpověděla: „Já svou roli nepodceňuji. Petra Bendla znám od roku 2002, kdy byl zvolen místopředsedou ODS. A dlouhá léta znám i jiné lidi, s nimiž jsem se před konferencí středočeské ODS bavila. To je moje práce, potkávat se s různými lidmi. Všechny důležité věci si rozhoduje výhradně pan premiér, moje role je jen komunikační.“
Důvěra, kterou předseda vlády choval k vrchní ředitelce svého kabinetu, i její „komunikační role“ se stala pro premiéra, a možná nejen pro něj, osudnou.
