Jaroslav Bukovský: Pozlátko

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: novak tomas/euro

Všeho moc škodí, a to včetně přívalu dobrých zpráv. Zatímco tuzemští ekonomové píší o růstu červenou knihovnu a podniky chystají velkolepé investice, běžný člověk se ocitl na schizofrenní křižovatce exaltovaných headlinů a ponuré reality své výplatnice.

Podle nejmenované, nicméně renomované domácí výzkumné agentury je totiž kupní síla Čechů oproti evropskému průměru zhruba poloviční a během posledních pěti let se dokonce podstatně zhoršila. Fabriky kouří a pokladny vesele cinkají, Evropa se ale svou životní úrovní přesto vzdaluje. Skutečným rájem je Česko třeba pro Švýcary. Totéž, co doma, pořídí v Česku za šestinu ceny, anebo také naopak: aby se Čech poslaný do Ženevy mohl cítit alespoň roven svým novým sousedům, musel by mu jeho sponzor měsíčně posílat kolem 157 tisíc korun. Levněji v Česku ale nakoupí i Slovák.

Zatímco české růstové pozlátko vyvolává alespoň pozitivní emoce, s tím emisním od Volkswagenu se má situace opačně. Není týdne, aby si automobilka neodlíčila další vrstvu svého echt Deutschland make-upu a nepráskla na sebe novou špínu. Tentokrát (stav k desátému listopadu, osmé hodině ranní) jde o přiznání, že některá z aut neměla jen podvodný software, ale i hardware. Fauvé si už vysloužila i dehonestaci made in Czech: Greenpeace na střeše jejího sídla vyvěsili emisní paralelu k rudým trenkám.

Čtěte také zápisníky dalších redaktorů E15: