Německý levicový list Die Tageszeitung nicméně rozhodnutí Švédské královské akademie věd označil za bojácné a nudné. Francouzský ekonomický deník Les Echos se věnuje hlavně politickým reakcím na udělení ceny.
Financial TImes: Ocenění skutečné hodnoty
Nobelova cena za ekonomii bývá často udělena mysliteli za jeden silný objev. To byl případ Eugena Famy a jeho hypotézy efektivních trhů nebo Roberta Lucase a teorie racionálních očekávání. Naproti tomu letošní vítěz Jean Tirole exceluje na poli teorie průmyslové organizace způsobem, jejž nelze stručně shrnout.
Hlavně proto, že jeho přístup ztělesňuje mnohostrannost, jež je potřebná k uchopení komplexity dnešní globální ekonomiky. Tirole s tímto přístupem dokáže dlouhodobě pracovat a produkuje přitom objevy trvalé hodnoty. Jeho pragmatický postoj je ukázkou ekonomie orientované na čin, kterou dnešní svět potřebuje. Po tři dekády se Tirole zabývá otázkou, jak společnosti se silným tržním postavením regulovat ve prospěch širší ekonomiky. Privatizační vlna na začátku jeho kariéry dodala této otázce na naléhavosti.
Zatímco selhání státního vlastnictví bylo tehdy zjevné, samotný trh nedokázal postavit mantinely chování velkých hráčů. Otázka regulací byla tedy palčivá. John Maynard Keynes před 80 lety vyjádřil přání, aby ekonomové byli vnímáni jako skromní a kompetentní lidé zhruba na úrovni zubařů.
Práce profesora Jeana Tirolea je ukázkou kompetence té nejvyšší úrovně. Čím si však Nobelovu cenu skutečně zasloužil, je neúnavná a pokorná snaha uzpůsobovat vlastní přístup potřebám a konturám reálného světa.
Wall Street JournalEkonomické nuance
V pondělí profesor univerzity ve francouzském Toulouse Jean Tirole dostal Nobelovu cenu za ekonomii „za analýzu tržních sil a regulace“. Kdosi se na tiskové konferenci ve Stockholmu zeptal, zda jde o „politické ocenění“. Šéf poroty Tore Ellingsen řekl, že ne: „Jako inženýr Tirole nabízí sadu nástrojů k řešení problémů, již lze použít bez ohledu na politické preference.“ To je pravda.
Pozorné čtení Tiroleových prací ukazuje ekonoma, který pečlivě zvažuje nejen využití regulace, ale i její stinné stránky. Od pozdních šedesátých let dominovala teorii průmyslové organizace chicagská škola. Ekonomové z této školy byli vesměs skeptičtí vůči antitrustovým zákonům a vládním regulacím. Pak přišel Tirole a do oblasti průmyslové organizace vnesl teorii her. Klíčovou myšlenkou je, že firmy s velkou tržní silou pracují i s předpokladem, jak zareagují jejich konkurenti v případě, že změní nabídku či cenu produktu. S touto úvahou pracovala i chicagská škola, ale nevyužila důsledně teorie her k jejímu rozvinutí. Tirole ano.
Nikdy ale netvrdil, že regulátor je tím nejpovolanějším pro určování cen. Když probíhal spor o transakční poplatky mezi společnostmi Visa a MasterCard, mnoho lidí hájilo rozhodnutí vlády tyto poplatky regulovat.
Tirole se dvěma kolegy napsali: „Za současného stavu ekonomického vědění neexistuje důvod věřit, že poplatky určené karetní společností jsou systémově příliš vysoké nebo příliš nízké v porovnání se společensky optimální úrovní.“ Jinými slovy: Ruce pryč. Kdyby dnes žil výrazný představitel chicagské školy George Stigler, nejspíš by v Tiroleovi viděl spřízněnou duši. V roce 1950 Stigler vášnivě obhajoval rozdělení U. S. Steel. O 38 let později ve svých memoárech napsal: „Divím se dnes svému tehdejšímu sebevědomí, s nímž jsem věřil, že vím, jak řídit ocelářskou společnost.“ Tirole v sobě nosí podobnou skromnost.
die tageszeitung: Nuda!
Porota, která rozhodovala o Nobelově ceně za ekonomii, měla jediný cíl: Hlavně nepodstoupit žádné riziko! Proto odměnila Francouze Jeana Tirola. Nudnější volba padnout nemohla. Tirole je solidní věděc, který napsal důležité práce o tom, jak by měly být regulovány oligopoly, jak se vyhnout tomu, aby velké firmy zneužívaly své postavení na trhu a podobně. Toto téma je zcela relevantní, jak ukazuje jediné číslo z německého statistického úřadu: jedno procento firem ovládá 65 procent obratu. Není tedy mimo mísu odměnit vědce, který se tržní silou zabývá celý život. Přesto se nelze vyhnout metodické i obsahové nevoli. Tirole je vystudovaný inženýr a matematik, který si na prestižním MIT udělal ekonomický doktorát.
A jako matematik přistupuje i k ekonomii – pomocí modelu simuluje optimální situace a možnosti jednání. Lidské chování v modelech hraje roli, ale pouze v „čisté formě“ matematické teorie her.
Znovu byl oceněn přístup, který ekonomii vnímá jako přírodní vědu, jakkoli nepochybně je hlavně sociálním fenoménem. Navíc bylo oceněno mikroekonomické téma bádání, které se zaobírá jednotlivými aktéry, jako jsou firmy a zákazníci. Tím se makroekonomie dostává mimo obraz. Přitom jsou to právě makroekonomické problémy, které nyní zaměstnávají celý svět – od devizových spekulací po krizi eura. Zpráva ze Stockholmu zní: Porota se chtěla vyhnout politickým debatám, a proto upřednostnila neškodné téma a neškodnou metodu. Nudné.
Les Echos: Galská hrdost
Příspěvek premiéra Manuela Vallse na sociální síti Twitter poté, co Jean Tirole získal Nobelovu cenu za ekonomii, nezůstal v zahraničí nepovšimnut. Valls napsal, že po literátovi Patricku Modianovi se na vrchol dostal další Francouz, což je „výsměch“ protifrancouzským předsudkům, které lze v poslední době cítit v britském a americkém tisku. Na každý pád, i New York Times uznávají, že Nobelova cena za ekonomii může v zemi povzbudit „galskou hrdost“, které už dost pomohla cena pro Modiana. Newyorský list nicméně poťouchle dodává, že tři Modianovy knihy, jež vyšly v USA, nebyly dosud prodány.
To nezabránilo listu Le Monde, aby napsal, že Modianova cena je důkazem světového vlivu francouzské literatury. Nebyla by ale Francie Francií, pokud by se tu nenašli intelektuálové, ekonomové a kritici, kteří Nobelových cen využijí, aby poukázali na to, že francouzská ekonomika kolabuje, Paříž ztrácí vliv ve prospěch Bruselu a Berlína a popularita Národní fronty roste, zatímco Hollande je nejméně populárním prezidentem v historii Páté republiky. Možná je politické nadšení z ceny projevem určitého zoufalství. Ale skoro určitě platí to, co poznamenal anglický novinář Peter Gumbel: „Francouzi jsou jako první ochotni hanět Francouze.“
