Pokud tedy někdo poškodil věc například ze svévole nebo škodolibosti, měl by poškozenému cenu zvláštní obliby. „Tento institut je inspirován, stejně jako mnohé další rakouským občanským zákoníkem ABGB,“ dodává Mathner.
Cena zvláštní obliby v sobě pak bude zahrnovat nejen majetkovou, ale hlavně nemajetkovou újmu, kterou poškozením či zničením dané věci poškozený utrpí. O tom, zda bude muset být určena cena zvláštní obliby, vždy rozhoduje soud z podnětu poškozeného. Soud zohledňuje kritéria subjektivní vyjadřující osobní vztah vlastníka k dané věci.
Klíčový je osobní vztah a nenahraditelnost
„Rozhodným kritériem pro určení ceny zvláštní obliby bude zvláštní obliba k věci jako taková. Jedná se o unikátní osobní vztah vlastníka k věci, kterým je tato věc nenahraditelnou, a představuje pro vlastníka, a případně úzký okruh osob jemu blízkých, mnohem vyšší hodnotu, než pro kohokoliv jiného,“ vysvětluje Matzner.
Podmínky osobního vztahu a nenahraditelnosti musí být přitom naplněny současně, těžko si prý lze představit, že by se někdo domáhal náhrady ceny zvláštní obliby na poškozeném páru běžné obuvi, který je sice pohodlný, ale lze vyřešit zakoupením páru identického.
Mezi případy, kdy bude mít poškozený nárok na náhradu škody zvláštní obliby, lze podle Matznera například započítat poškození předmětů, které se v jeho rodině dědí z generace na generaci, nebo představují jedinečnou vzpomínku na určitou blízkou osobu. „Kupříkladu tedy zděděnou sbírku jinak relativně bezcenných figurek slonů po babičce, na kterou je tato sbírka pro dědice milou vzpomínkou,“ dodává.
Škodolibost a svévole
Podmínkou pro přiznání náhrady škody ve výši ceny zvláštní obliby je také to, že škoda byla spáchána ze škodolibosti nebo svévole, přičemž stačí naplnit pouze jedno z těchto kritérií. Svévolné jednání je čistě jen pro potěchu z vlastního způsobení škody, škodolibost v sobě nese prvek toho, že škůdci dělá radost, že poškozením konkrétní věci způsobil nějaké osobě škodu.
„Svévolně tak například poškozuje automobil ten, kdo mu, aniž by věděl, komu patří, poničí lak klíčem, a o škodolibosti můžeme mluvit tehdy, pokud škůdce ví, že konkrétní obraz namalovala jeho vlastníkovi jeho zesnulá matka, a záměrně ho protrhne, jelikož ho uspokojuje vědomí, že škodu na tomto obraze pocítí poškozený více než na kterémkoliv jiném,“ uvádí další z příkladů Matzner.
Podle něj jde aplikovat cenu zvláštní obliby i u živých tvorů, domácích mazlíčků. Pokud prý někdo jinému otráví psa, kterého celá jeho rodina miluje, hrozí mu, že bude vysokou škodu nahrazovat nejen vlastníkovi psa, ale i jeho dětem, které měly na psa citové pouto, a to bez ohledu na to, zda pes sám je šampion s rodokmenem nebo obyčejný voříšek.
Cenu určuje poškozený
Určení ceny zvláštní obliby je podle advokáta značně subjektivní a je proto pochopitelné, že je plně v dikci poškozeného, který má rovněž jako jediný právo vznášet nárok na její náhradu. Otázkou však zůastává, jak má při určování této ceny postupovat, neboť zákon žádná další pravidla nestanoví a soudní praxe doposud neexistuje.
Kromě samotné reálné hodnoty věci bude rozhodovat i to, jak dlouho poškozený věc měl, jak blízký vztah k ní měl vytvořený a do jaké míry byla ona věc skutečně nenahraditelná. „Poškozený by nejspíše měl zvážit konzultaci svého nároku s advokátem, aby se mu nestalo, že soud jeho nárok zamítne jen proto, že jím navrhovaná cena je zjevně přemrštěná a on bude povinen nahradit náklady řízení, nebo naopak si řekne o příliš málo,“ vysvětluje Matzner.
Soudci sami podle něj nejsou v názorech na přiměřenost výše ceny zvláštní obdoby zcela jednotní. „Bude zajímavé sledovat, jak se bude judikatura v dané oblasti vyvíjet. Do té doby nezbývá než říci, že pokud jsou naplněna veškerá kritéria, která poškozený před soudem dostatečně prokáže, nemělo by přiznání náhrady ceny zvláštní obliby nic stát v cestě,“ uzavírá Matzner.
