Místo měnové krize, kterou na podzim věštila japonská banka Nomura, jsme se dočkali dalšího posilování koruny. Na páru s eurem vystoupala dokonce na nejvyšší úrovně od roku 2008. Přitom na podzim se očekávalo oslabování kvůli prognózovanému poklesu ekonomiky i panice z vysokých cen energií. Recese se však zatím nekoná a ceny energií spadly.
Nedílnou součástí tohoto úspěchu jsou vysoké úrokové sazby ČNB a ochota členů bankovní rady k devizovým intervencím. Můžeme pouze spekulovat, zda by ještě vyšší úrokové sazby přinesly vhodnější poměr vývoje ekonomiky a inflace. Pokud bychom věřili modelům, tak pravděpodobně ano, ale jazýčkem na miskách vah může být nakonec obyčejná „shoda okolností“. A pravdu nemusí mít ani Mezinárodní měnový fond, který v minulém týdnu Česku opět doporučil vyšší sazby.
Zastáncům uvolněnější měnové politiky hraje do karet překvapivá síla koruny. Není všespásná, ale tvrdá měna pomáhá v boji s vysokými cenami elektřiny, plynu či pohonných hmot. Zároveň zlevňuje dovážené zboží a zvyšuje koupěschopnost Čechů v zahraničí. Vzestup koruny navíc není aktuálně zajímavý jen z pohledu nominálního kurzu, ale díky vyššímu vzestupu domácích cen koruna roste i reálně – tedy po započítání inflace. Tvrdá měna je tak psychologickou podporou cenami energií bitému obyvatelstvu. Češi mají za sebou v minulém roce nejvyšší propad reálných příjmů v novodobé historii a silná koruna pomáhá zapomenout…
Samozřejmě exportéři jsou na čele skupiny těch, kterým vysoký kurz koruny nevyhovuje. Přetrvávající nízká nezaměstnanost či klesající počet bankrotů však nenaznačují nastupující krizi firemní sféry. Silná měna může dále suplovat potřebu vyšších sazeb, nicméně nemusí být s námi nadlouho. ECB má v plánu rychlé zvyšování úroků a úrokový diferenciál ve prospěch koruny se bude snižovat. Užívejme si tedy silné koruny, dokud to jde!
