Zprávě předcházela neméně pozitivní informace statistického úřadu, která potvrdila příznivé výsledky českého průmyslu v minulém roce, byť zde již velcí exportéři k téměř sedmiprocentnímu meziročnímu růstu pomohli zcela zásadně.
Zdravý základ
Na místě je tedy otázka, jestli exportní strategie předložená ministerstvem průmyslu a obchodu a agilně odparafovaná Hospodářskou komorou a Svazem průmyslu a dopravy má vůbec smysl. Jsme přesvědčeni, že v dlouhodobém horizontu význam má. Už jenom proto, že se exporty podílí na tvorbě českého HDP z více než dvou třetin. Naše země bude na schopnosti našich producentů závislá ještě mnoho dalších let, a stát by proto měl a musí nastavit parametry podpory exportů i přesto, že jejich vliv na celkovou výkonnost ekonomiky začíná být nezdravě vysoký.
Jak se loni dařilo exportu čtěte zde:
I když jsme se proti strategii ohradili, není v zásadě špatným dokumentem. Dlouhodobé cíle, většina prioritních trhů a také metodologie zpracování jsou zcela bez problémů. Kdokoli jenom trochu soudný se pod to s klidným srdcem podepíše. Výběr zájmových zemí sice mohl být více promyšlený, ale uznávám, že není příliš korektní lacině kritizovat zřejmě v dobré víře uvedenou Etiopii či Hongkong. Navíc věřím, že optimalizace všech uvedených trhů je otázkou běžného připomínkového řízení.
Od firmy k molochu
Co nám tedy zásadně vadí? To, že stát bez širší diskuze nekompromisně zasáhne do instituce, která se za více než 15 let vyprofilovala v jednu z mála státních organizací, která podnikatelům opravdu pomáhá. Jde o CzechTrade. Plánovaný vládní krok bych plně podpořil, pakliže by služby této agentury byly dlouhodobě slabé. Nicméně průzkumy dokazují opak.
Nepřijímám argumenty, jež mluví o vyšším stupni kontroly a o nastolení „poslušnosti“ mezi trvale soupeřící CzechTrade a CzechInvest. Ministerstvo může manažery svých agentur kdykoli vyměnit a nastavit takové kontrolní mechanismy, kterými si pořádek dokáže bez problémů zajistit. Není pravdou ani to, že se prakticky nic nemění. Mění se způsob řízení fungující instituce. Ten přechází z roviny věcného managementu založeného na firemní podstatě do roviny úřednického řízení ministerského molochu, kde rozhoduje všechno možné, jenom ne konkrétní výsledky a spokojený klient, v tomto případě malá a střední firma. Nikoli proto, že by na ministerstvu byli neschopní úředníci, nýbrž proto, že úloha státu zkrátka nespočívá v operativním managementu, ale naopak ve strategickém controllingu.
Rada moudrých
Celou nově „integrovanou flotilu“ ministerských organizací (kromě CzechTrade jde ještě o CzechInvest a Českou exportní banku) má řídit „Rada moudrých“ tvořená zástupci komor, svazů a asociací. A to včetně rozhodování o personálním obsazení, motivování a kontrole zahraničních poboček.
To je již jen smutný závěr smutného finále jinak dobré strategie.
Autor je předsedou představenstva Asociace malých a středních podniků
