Komentář analytika Davida Marka: Není nutné mít podhodnocenou měnu

Ekonom David Marek

Ekonom David Marek Zdroj: Martin Siebert, Euro

Je inflace, anebo není? Záleží na pohledu. Výrobní ceny v průmyslu klesají stejně jako zemědělská produkce. Cena spotřebního koše téměř stagnuje. Tempo růstu mezd ovšem letos nabralo dech a inflace v cenách nemovitostí už leckde přeřadila na dvoucifernou rychlost.

Na mapu české ekonomiky je dobré hledět svrchu, abychom viděli všechny erupce inflace, propasti deflace a nížiny bezflace.

Před třemi lety se česká ekonomika nebezpečně přiblížila k hraně deflačně-stagnační spirály. Fiskální politika málokdy v naší historii plnila svou stabilizační úlohu, a tak bylo na ČNB, aby tomu zabránila. Oslabení kurzu koruny sice doprovázela vzrušená diskuze, což bylo však spíše známkou nepochopení kroku ČNB. Již tehdy bylo zřejmé, že stejně obtížné, či dokonce obtížnější bude také ukončení dočasného mimořádného používání slabé koruny jako nástroje měnové politiky. Ten okamžik se přiblížil. A otazníků spíše přibývá, než aby jich ubývalo.

Logika cílování inflace je velmi jednoduchá: inflace (správněji prognóza inflace) je pod inflačním cílem, měnová politika se uvolní, cíleně podporuje určité přehřívání ekonomiky (nadprůměrné využití kapacit – lidí i strojů), což by mělo pomoci nastartovat inflaci. Inflační cíl bývá formulován pro index spotřebitelských cen, a to z toho důvodu, že takto měřenou inflaci zná asi nejvíce lidí, a centrální banka tak může nejlépe ovlivnit inflační očekávání.

Potíž je v tom, že inflace napříč celou ekonomikou není rovnoměrná. Někde hrají důležitou roli ceny komodit ve světě (v cenách průmyslových výrobců), jinde domácí trh (v cenách nemovitostí), jinde rozmar politiků (vlivy daňových změn nebo růstu platů státních zaměstnanců). Budeme-li inflaci měřit jen podle jednoho kopce na inflační mapě, může nám unikat důležitý tektonický pohyb jinde.

Vedle krátkodobých vlivů způsobených počasím či výkyvy na komoditních trzích a střednědobého vlivu hospodářského cyklu musí měnová politika čas od času přihlédnout ke hlubším změnám ve způsobu fungování ekonomiky. V geologickém příměru bychom řekli, že se občas změní charakter seizmických sil. Jedním z takových jevů je dlouhodobé snižování vlivu změn v reálné ekonomice na ceny. Důsledkem je, že k návratu inflace k cílové hodnotě, dojde-li k odchýlení, je potřeba větších výkyvů v reálné ekonomice. Striktní cílování inflace tak paradoxně může vést k většímu rozkolísání ekonomiky. Přitom hlavním cílem hospodářské politiky je přesný opak.

Dnes jsou důvody pro nízkou inflaci ve spotřebitelských cenách jiné než před třemi roky. A má-li měnová politika plnit stabilizační roli v ekonomice, není nutné mít nulové či záporné úrokové sazby a podhodnocenou měnu. Vycouvat z kurzového závazku bude těžší, než bylo jej zavést. Jednu chybu na začátku této politiky ČNB udělala – otálela příliš dlouho. Může se stát, že stejnou chybu zopakuje i na konci.