Za posledních 28 let se nestalo, aby tři sousední státy Rakousko, Německo a Česko měly stejně sladěný politický cyklus, takže dnes v každém ze států vzniká vláda.
Jako první odvolili koncem září Němci. O hlasy přišly jak vládní CDU/CSU, tak především sociální demokracie, která okamžitě odešla do opozice. Kancléřka Merkelová se následně pokusila vytvořit širokou a nesourodou koalici se Zelenými a s liberály a neuspěla. Nyní německé politické elity zahájily jednání o obnovení velké koalice, která zřejmě prohloubí všechny negativní trendy, proti nimž němečtí voliči svými hlasovacími lístky protestovali.
Na okraji přitom zůstala možnost spolupráce středopravicové CDU/CSU a populistů z Alternativy pro Německo, kteří mají stále punc nepřijatelných. V Rakousku proběhly volby o 14 dní později a začátkem tohoto týdne byla jmenována vláda lidoveckého kancléře Kurze.
Druhým koaličním partnerem jsou po éře velké koalice dvou největších stran tentokrát populisté (Svobodní), kteří dostali mimo jiné ministerstvo vnitra. Na rozdíl od situace před 17 lety už nikdo v Evropské unii neprotestuje a neuvaluje na dunajskou republiku sankce.
Jedním z důvodů je, že také poražení sociální demokraté chtěli se Svobodnými spolupracovat, čímž je legitimizovali. Rakousko je v tomto smyslu o krok před Německem. Česko je někde mezi. Andrej Babiš by sice nejraději vytvořil vládu s Okamurou a s komunisty, ale nemá tak silnou pozici jako Kurz.
Vlivní politici EU dávají Babišovi neoficiálně najevo, že už i on je na hranici akceptovatelnosti. Komunisty by možná ještě vydýchali. Ale ministr Okamura, který spolupracuje se symbolem evropského populismu Le Penovou, by v jejich očích symbolicky „očišťoval“ pro ně nepřijatelné protiimigrační postoje. Právě ty, které evropští lídři z větší části vyvolali svou nezvládnutou imigrační politikou.
A tak Andrej Babiš lavíruje mezi německým a rakouským modelem, jak to jen jde. V parlamentu pilně hlasuje s Okamurou a s komunisty, zatímco o vládě jedná nejintenzivněji se sociální demokracií, kterou už pro další vládní spolupráci prakticky zlomil. Nyní se už jedná jen o tom, v jaké konstelaci budou obě strany vládnout a kde získají chybějících osm hlasů pro vyslovení důvěry.
Jednou z možností je začlenit do vládního prohlášení sedmibodový komunistický požadavek a pak se od KSČM nechat tiše tolerovat. Byl by to krásný český příspěvek ve stylu ani s populisty, ani bez nich, ani na voze, ani pěšky, ani oblečený, ani nahý. Prostě třetí česká cesta mezi přijetím a odmítám populistů, mezi německým a rakouským přístupem.
Připomíná to výrok nadporučíka Lukáše z Haškova Švejka, který vyzýval dobrého vojáka, aby nedával příliš najevo své češství: Buďme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět, já jsem taky Čech… A tak se budoucí česká vláda sice s populisty přece jenom spojí, ale tak nějak hezky česky – na zapřenou.
Více komentářů autora čtěte zde >>>
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
