Komentář Bohumila Pečinky: Vládní krize vrcholí

Prezident Miloš Zeman, Jan Hamáček a Antonín Staňek

Prezident Miloš Zeman, Jan Hamáček a Antonín Staňek Zdroj: Twitter / Jiří Ovčáček

Antonín Staněk (ČSSD)
Předseda ČSSD Jan Hamáček po schůzce v Lánech
3
Fotogalerie

Vládní politici absolvovali další kolečko cesty na lánský zámek za prezidentem republiky. Výsledek pátečních debat o vládní krizi je následující: prezident Zeman je ochoten odvolat ministra kultury Staňka, ale v osobě jeho nástupce si počká na rozhodnutí předsednictva ČSSD. Co tím chce říct?

Asi toto: dosavadního  sociálně demokratického nominanta Michala Šmardu odmítám jmenovat a je na pondělním širším vedení ČSSD, jestli najde vhodné jméno k odblokování situace. Já už jsem svůj ústupek udělal. Tolik Miloš Zeman.

Na tuhle situaci se z pohledu vládní ČSSD dá reagovat dvěma způsoby – moralizujícím a pragmatickým. V prvním případě se pondělní předsednictvo postaví za novoměstského starostu Šmardu, její ministři podají demisi a odejdou z vlády. V médiích, která ČSSD tlačí do konfrontační linie, se jim dostane intenzivního dvoudenního potlesku. Příběhy ukřivděných poražených v médiích vždycky táhnou. 

Výsledkem pak bude přeskládání zbytků Babišovy vlády a její doplnění odpadlíky a tzv. odborníky. Pokud premiér Babiš sebere ještě o něco víc odvahy, půjde za opoziční ODS a piráty a nechá si od nich spolupodepsat žádost o předčasné volby na podzim 2019. V prvním případě skončí ČSSD mimo vládu, ve druhém dokonce mimo parlament. 

Druhým modelem může být pragmatická úvaha. Stojí osoba Michala Šmardy, který nikdy neměl s kulturou nic společného, za pád vlády? ČSSD udělala obrovskou chybu už před několika měsíci. Když už odvolávala ministra Staňka, měla na jeho místo dosadit nezpochybnitelnou osobnost, kterou kulturní svět přijme a má současně politické zkušenosti. 

Jedním z takových lidí je například bývalý vysokoškolský učitel a exministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Namísto toho přišla s člověkem, s nimž bude kulturní veřejnost od první chvíle pohrdat, podobně jako po určité době se Staňkem. 

Takže si to shrňme: ČSSD chce statečně vykrvácet lpěním na panu Šmardovi coby budoucím ministru kultury. Riskuje tím své politické postavení, což je ostatně věc pouze členů ČSSD. Zároveň také to, že se ministerstva vnitra a zahraničí, včetně na ně navázaných příslušných tajných služeb, dostanou do rukou trestně stíhaného premiéra. To už se týká i nevoličů ČSSD. 


Celý komentář Bohumila Pečinky najdete na stránkách reflex.cz >>>