Jedna vlaštovka jaro nedělá a pár horších ekonomických statistik neznamená, že na dveře buší recese. Nicméně změna ekonomického počasí je u nás patrná. Ačkoli nezaměstnanost stále klesá a mzdy rostou stále rychleji, poptávka ze strany domácností už neroste nijak rychle, soudě podle tržeb v obchodech sotva překonává loňské hodnoty. Průmyslová výroba v září dokonce klesla
Výsledek sice ovlivnila technologická odstávka v chemické branži, ani po očištění ale nejsou výsledky nijak omračující. Kdo sleduje vývoj ekonomiky pečlivěji, nemůže být zvlášť překvapen. Indexy nákupních manažerů zvolna klesají od začátku roku v Česku i v eurozóně. Stejně tak indikátor ekonomického klimatu v Německu publikovaný institutem Ifo nebo indikátor ekonomického sentimentu, který pro změnu zveřejňuje institut ZEW.
Pro počasí v české ekonomice je klíčový vítr ze západu. Proto stojí za pozornost údaje o průmyslové výrobě v Německu a růstu HDP v eurozóně. Německý průmysl hlásí v září meziroční pokles o 3,5 procenta. HDP eurozóny ve třetím čtvrtletí zpomalil meziroční tempo růstu z 2,2 na 1,7 procenta. Zrcadlově na české straně zřetelně klesá dynamika vývozu. Vzhledem k tomu, že prognózy pro Německo a Francii na příští rok míří k nižším hodnotám, než jsme si v poslední době zvykli, porostou pomaleji také exportní zakázky v českém průmyslu.
Významnou přítěží je v této situaci rychlé zvyšování mezd převyšující růst produktivity. Tato situace trvá v Česku již tři roky. Zatímco nominální kurz koruny je víceméně stejný jako před rokem, reálný kurz (počítaný s pomocí jednotkových mzdových nákladů) meziročně posílil zhruba o šest procent. Za poslední tři roky dosahuje posílení reálného kurzu kumulativně 18 procent. Reálný kurz byl a stále je podhodnocený. Vyfukování „kurzového polštáře“ je ovšem méně příjemné v době, kdy zahraniční poptávka ubírá plyn.
Na změnu ekonomického klimatu by se měla začít připravovat i hospodářská politika. Letos ČNB chvátala se zvyšováním úrokových sazeb tak, že jí jen těsně unikly globální stupně vítězů mezi centrálními bankami. Rychleji zvyšovaly sazby jen centrální banky v Argentině, Turecku, Indonésii a na Filipínách. Zkraje příštího roku asi ještě ČNB pár desetin procentního bodu přidá, ale je na čase vyhlížet konec cyklu zvyšování úrokových sazeb.
Vyhnout se nejde ani myšlenkám na souvislosti s fiskální politikou. Ta tedy obvykle ani netuší, že něco jako hospodářský cyklus existuje. Za připomenutí ovšem stojí poměrně optimistické předpoklady, na kterých stojí návrh státního rozpočtu na příští rok.
Kolísání ekonomiky je normální záležitost a tentokrát nás zřejmě nečeká drama jako před deseti lety. Navíc česká ekonomika zůstává velmi stabilní. Jen je zkrátka dobré myslet na to, že i léto jednou skončí, i když to tak letos zatím nevypadá.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Deloitte
