Komentář Dušana Šrámka: Kauza Grygárek skončila. Kde je nějaká odpovědnost?

Libor Grygárek

Libor Grygárek Zdroj: CTK

Vrchní soud v Praze
2
Fotogalerie

Po Městském soudu v Praze rovněž Vrchní soud v Praze svým čerstvým rozhodnutím potvrdil, že trestní stíhání bývalého náměstka vrchního státního zástupce v Praze Libora Grygárka kvůli údajnému krytí trestné činnosti pražského lobbisty Romana Janouška bylo neoprávněné. Vrchní soud nevyhověl stížnosti olomouckého státního zástupce Rastislava Bajgera. Ostatně není divu. Celá stížnost byla jeden velký právní paskvil, nepřinášela žádné nové důkazy, jak v médiích lživě tvrdil Bajgerův nadřízený Ivo Ištvan.

Obsahovala i vyložené lži a manipulaci s důkazy, a tak není divu, že ji soudci smetli ze stolu. Oba soudy nyní potvrdily zlovolnost postupu žalobců z olomouckého Vrchního státního zastupitelství a také jejich nekompetentnost - jedno z jimi vymyšlených obvinění nemohlo být dokonce vůbec věcně projednáváno pro překážku promlčení.

Pravomocně tedy skončilo téměř šest let trvající trestní stíhání. V jeho rámci nebyla respektována presumpce neviny, když olomoučtí žalobci bezostyšně balamutili veřejnost. Ať už bezprecedentním zveřejňováním svých fabulací, využíváním úniků selektivně vybíraných informací spřáteleným zástupcům médií nebo využíváním poučky, podle níž se stokrát opakovaná lež třeba nakonec může stát pravdou. Slyšeli jsme bombastická tvrzení o odhalené klientelistické síti a nejrůznějším propojování a prorůstání kdečeho, aby se nakonec ukázalo, že to vše byly jen spekulace.

Podkladem pro trestní stíhání se přitom staly úřední záznamy obsahující zcela smyšlené údaje, neověřené a nepravdivé informace od neznámých zdrojů nebo informátorů, jimž za to byla poskytnuta odměna z finančních prostředků policie. Například podle úředního záznamu ze dne 23. dubna 2012 prý Grygárek „lobboval, není však známo vůči jaké společnost a kdy k tomuto jednání mělo dojít“, přičemž se jedná o informace „policejního zdroje, které se policejní zdroj dozvěděl od třetí osoby, kterou neuvedl“.

Státní zástupci VSZ v Olomouci a policisté tehdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu se dokonce neváhali uchýlit k úmyslným lžím a bizarním konstrukcím o spáchání zvlášť závažného zločinu sabotáže. Grygárek prý „jako člen blíže neoznačené organizované skupiny zamýšlel způsobit nefungování základních principů demokratického státu“.

Z ničeho takového ovšem nakonec obviněn nebyl. Přesto policie i žalobci pouštěli podobné nesmysly do médií a pro soudce Okresního soudu v Ostravě (mimochodem místně nepříslušného) to byly dostatečné podklady pro povolení všech možných odposlechů.

Nemělo by rovněž zapadnout, že právě „kauza Grygárek“ stála u počátku následného prokurátorsko-policejního puče v červnu 2013. V duchu nejlepších estébáckých tradic ištvanovci a šlachtovci nabalovali za využití odposlechů do celého případu další a další osoby.

Nezbývá než souhlasit se samotným Grygárkem, který v reakci na pravomocné rozhodnutí uvedl, že nastal čas vést diskuzi o vyvozování osobní odpovědnosti příslušných olomouckých státních zástupců a policistů bývalého ÚOOZ. Jejich dosavadní přesvědčení o vlastní nepostižitelnosti a z toho plynoucí porušování základních zásad trestního řízení jsou jasným nebezpečím pro právní stát.

Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice