Komentář Dušana Šrámka: Ministerstvo financí je nepoučitelné | E15.cz

Komentář Dušana Šrámka: Ministerstvo financí je nepoučitelné

Dušan Šrámek

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn

Úrok, který je povinna finanční správa zaplatit daňovému subjektu, pokud jednala nezákonně a neoprávněně zadržovala nadměrný odpočet DPH a svým postupem jej poškodila, musí podle principu daňové neutrality odpovídat tomu, o kolik jej fakticky poškodila. Vyplývá to z evropské legislativy a nic na tom nemění ani vnitrostátní úprava. Takové je v krátkosti poselství nedávného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v kauze firmy EP ENERGY TRADING.

Současný rozsudek se začal odvíjet od takzvané kauzy Kordárna. Poté, co Nejvyšší správní soud v této věci rozhodl, že daňový poplatník, kterému správce daně nezákonně zadržuje nadměrný odpočet, má nárok na přiměřený úrok z prodlení, pokusilo se Ministerstvo financí „napravit judikaturu“ doplněným ustanovením paragrafu 254a daňového řádu, kterým byla výše úroku z prodlení z daňového odpočtu stanovena na repo sazbu ČNB zvýšenou o jeden procentní bod, což dnes například znamená úrok z prodlení ve výši 1,25 procenta ročně. Během několika dní byl z iniciativy ministerstva financí na světě legislativní přílepek, který prosvištěl legislativním procesem rychlostí blesku. Na základě něj vznikla právní úprava, která se nyní stala předmětem zájmu Nejvyššího správního soudu.

Jen pro srovnání – v civilních věcech platí dlužník věřiteli úrok z prodlení ve výši repo sazby ČNB zvýšené o osm procentních bodů. Přestože se ministerstvu financí podařilo, že navržené ustanovení prošlo legislativním procesem, Nejvyšší správní soud se jím odmítl řídit a výslovně konstatoval, že „již na první pohled je bez nutnosti bližšího zkoumání zřejmé, že takto stanovená výše úroku neodpovídá úrokové sazbě, kterou by musela v případě půjčky zaplatit povinná osoba, která není úvěrovou institucí.“

Ustanovení paragrafu 254a daňového řádu nadto Nejvyšší správní soud posoudil jako ustanovení, které je v rozporu se závaznou evropskou úpravou, konkrétně čl. 183 směrnice o DPH. Rozhodnutí Nejvyššího správnho soudu je coby judikát navíc závazné pro další podobné případy. „Za dané situace je zřejmé, že se na ustanovení paragrafu 254a daňového řádu nebudou moci odvolávat ani správci daně, ani soudy, a budou muset postupovat podle rozsudku ve věci Kordárna, jinak bude jejich rozhodnutí nezákonné,“ vysvětluje členka představenstva České advokátní komory Monika Novotná.  

Není to první případ, kdy ministerstvo financí, respektive Finanční správa, se snažilo zakrýt vlastní průšvihy legislativním opatřením, kterým se mělo vyhnut následkům předchozího nezákonného postupu. V tomto případě důsledkům nezákonnému zadržování nadměrného odpočtu DPH. Namísto toho se pokaždé snaží minimalizovat finanční důsledky takového jednání dalším šikanózním postupem, tentokrát krácením férových úroků

Tímto rozsudkem se podle předsedy Unie daňových poplatníků, advokáta Ondřeje Lichnovského, ukazuje, že zákony v oblasti daní nemůže psát ministerstvo financí jednostranným způsobem. Je třeba nacházet správnou míru rovnováhy, a ne se zákony snažit účelově vychýlit vždy ku prospěchu státu s tím, že se když tak v budoucnu o něco málo sleví. Zda si z tohoto rozsudku vezme MF ponaučení, je ale ve hvězdách

„Ukazuje se, že hlavou zeď neprorazíš, o čemž se nyní opět ministerstvo financí přesvědčilo. Na celé věci je nejsmutnější, že ani to jej nejspíše neodradí od dalších pokusů to zkoušet. Jako daňový poplatník platící finální účet se proto s oprávněným rozhořčením ptám, jak dlouho to ještě budou na ministerstvu takto zkoušet,“ vyjadřuje oprávněné pochybnosti Lichnovský.   

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video