Je to už takový evergreen. Vždycky jednou za čas se probudí někteří politici a neomylně vytáhnou téma regulace prostituce. Touha regulovat i tak intimní a privátní oblast lidského života, jako je sex a jeho různé formy, se tu snoubí s úpornou snahou po dalším a dalším zdaňování, aby bylo na financování nenasytného státního otesánka.
S nejnovější verzí přicházejí Piráti. Jako vždy se přitom vedle fiskálního efektu zaštiťují zlepšením podmínek pro poskytovatele sexuálních služeb. „Chceme omezit šedou ekonomiku, zdravotní rizika a zlepšit podmínky pro lidi, kteří prostituci poskytují,“ vysvětlil šéf poslanců Pirátů Jakub Michálek. Ohání se přitom nedávnou statistikou, z níž plyne, že počet osob soustavně poskytujících sexuální služby v Česku se odhaduje na 13 tisíc lidí, z toho 56 procent tvoří matky samoživitelky. Z toho mu vychází, že v Česku je přibližně 7300 žen, které dnes nemají zdravotní pojištění, nemají důchodové pojištění, nemají legální zajištění svých příjmů, tudíž nedosáhnou ani úvěr či hypotéku.
Zdravotní a sociální pojištění je přitom povinen si platit každý občan, pokud nepatří k těm, za něž platí pojištění stát. Kdo je zodpovědný, si pochopitelně platí pojištění sám, a ještě si šetří vedle, protože chápe, že s rostoucím věkem může ubývat zákazníků. Komu je to egál, protože důležitější pro něj je, zda bude mít zítra peníze na drogy nebo automaty, ten rozhodně nebude mít zájem se někde registrovat. Proč by platil, když nemusí?
O tom, že regulace prostituce nakonec nemusí mít ani očekávané fiskální a sociální efekty, svědčí i aktuální vládní zpráva o prostituci v sousedním Německu. Podle ní se loni přihlásilo k platbě sociálního pojištění 76 žen-prostitutek. Kvalifikované odhady přitom docházejí k závěru, že se v Německu živí vlastním tělem kolem 200 tisíc žen.
Obdobně se to má i se zdravotními riziky. Kdo se chce chránit před pohlavními i jinými chorobami, chrání se už dnes. Komu je to fuk, toho žádná registrace nenaučí měnit zaběhnuté zvyky. Různá donucovací nařízení jako povinné zdravotní prohlídky a zdravotní knížky už rovnou zavánějí protiústavností.
Celý záměr má pochopitelně i konkrétní úskalí. Jak by ouřad zjišťoval, kdo je či není registrovaný? Fingovanými nákupy kontrolory ČOI? Jak by se odlišil příležitostný sex za peníze od soustavného nabízení sexuálních služeb? Je otázkou, zda by nakonec s ohledem na různé kontroly nebyl fiskální efekt dokonce záporný.
Důležitější jsou ale otázky etické a otázky lidské svobody. Stát by neměl dělat pasáka. Přitom čím jiným než kuplířstvím je situace, kdy má někdo z prostituce prospěch třetí strana? Je jedno, jestli je to soukromá osoba nebo stát. Tím nezávažnějším argumentem ale je, že člověk má právo nakládat se svým tělem, jak chce. A že zrovna do lidské sexuality by stát neměl strkat nos. Půvabné je, že tento zbytečný a svobodu ohrožující návrh prosazují zrovna Piráti, kteří se jinak zaklínají liberalismem.
Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice
