Komentář Dušana Šrámka: Stát objedná, advokát zaplatí

Zdroj: Michael Tomeš, E15

Politici mají i pro otrlé jedince vždy připravené nějaké překvápko. Loni přijal parlament novelu zákona o DPH týkající se odvodu daně při poskytování dlouhotrvajících služeb. Přijatá novela nařizuje, že za službu se musí každoročně odvést DPH, i když její poskytovatel ještě nedostal zaplaceno. Řečí zákona, zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, poskytované po dobu delší než 12 měsíců, se považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém bylo poskytování tohoto plnění započato.

V obecném pohledu se dá toto opatření ještě pochopit jako nástroj proti daňovým únikům, protože řada firem neukončovala formálně činnost, aby nemusela DPH odvádět. Problém ale nastává, jestliže se tato úprava dotýká i profesí, u nichž si déletrvající službu objedná stát. Typicky se to týká právních služeb, tedy advokátů, insolvenčních správců či exekutorů. Tyto právní profese jsou zřízeny zákonem, přebírají za stát řadu jeho pravomocí a často jsou státem za tyto služby placeny.

Tam, kde způsob fakturace bude záviset jen na dohodě s klientem, ustanovení nebude činit zásadní potíže. Problémy by mohly vzniknout u některých dohod o odměně závislé na úspěchu ve věci a pak v případě, že odměnu advokát neobdrží dříve, než věc skončí – typicky jde o ustanovené obhájce nebo zástupce v civilním řízení či o insolvenční správce. V těchto případech totiž nelze problematiku DPH ošetřit smluvní cestou a vyúčtováním zálohových plateb alespoň ve výši DPH.

Opatření je o to absurdnější, že dopadá na poskytování služeb, k nimž jsou právníci zavázáni na základě rozhodnutí státu – ať soudu nebo jiného orgánu veřejné moci. To se týká zejména soudem ustanovených advokátů v trestních, civilních i správních věcech či daňových poradců, jsou-li ustanoveni k poskytnutí služby.

Od července má přitom začít fungovat systém bezplatné právní pomoci, v němž je odměna vždy hrazena až po ukončení zastupování, protože dříve ji ani poskytovatel služby nemůže vyúčtovat. Přesto by v takové situaci musel DPH za dosud poskytnuté plnění vykázat a odvést.

Advokáti by se tak dostali do absurdní situace daňových poplatníků, kteří úvěrují stát za služby, které si u nich sám objednal. Je neuvěřitelné, že obě navzájem kolidující normy prošly ve stejnou dobu připomínkovým řízením, legislativní radou vlády, vládou i parlamentem, aniž by si toho vůbec někdo všiml. Advokáti mají alespoň kliku, že mezi poslanci mají napříč stranami řadu profesních kolegů. Ti už připravili příslušný pozměňovací návrh, který by tuto zhůvěřilost odstranil. Jiné profese v jiných případech bohužel takové štěstí mít nemusejí.

Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice.