Komentář Jakuba Seidlera: Kam signály nedolehnou

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Profimedia

Málokteré ekonomické statistiky překvapovaly v posledních letech tak příznivě jako ty z trhu práce. Míra nezaměstnanosti klesala setrvale od konce roku 2013 a postupně se dostala na nejnižší úrovně v EU.

S přehřátým trhem práce postupně přišel i růst mezd, zpočátku relativně umírněný kolem tří čtyř procent ročně, následně však sílil i pod tlakem odborů, vyšších platů ve veřejném sektoru a růstu minimální mzdy.

V roce 2017 nominální růst mezd přesáhl šest, loni dokonce osm procent, což je nejrychlejší tempo růstu od roku 2002. Za posledních pět let vzrostla průměrná mzda téměř o čtvrtinu. Růst mzdových nákladů začal být pro firmy citelnou zátěží, zejména proto, že produktivita práce rostla podstatně pomaleji.

Ochota firem zvyšovat mzdy proto bude letos znatelně nižší. Cítit bude klesající ziskovost firem, která se koncem minulého roku dostala nejníže za 15 let, ale také dopad slabší ekonomické aktivity v zahraničí.

Trh práce sice reaguje na ekonomický cyklus s určitým zpožděním, ale v průmyslu už lze zahlédnout první známky zpomalování. Druhý měsíc v řadě se mírně snižuje zaměstnanost ve větších průmyslových firmách. Tento ukazatel přitom dosud rostl každý měsíc od konce roku 2013. Pokles březnové míry nezaměstnanosti oznámený ministerstvem práce byl tažen zejména typickým začátkem sezonních prací, nikoli ekonomickým růstem.

 Ekonomické vyhlídky letos zůstávají zatíženy řadou rizik zejména při pohledu na vývoj v zahraničí. Čísla přicházející od našeho nejdůležitějšího obchodního partnera moc optimisticky nevyznívají. Nové průmyslové objednávky v Německu v únoru dále výrazně propadly a jsou téměř deset procent pod loňskou úrovní. I tamní celková průmyslová produkce zůstává letos z meziročního pohledu slabší. Dříve či později se slabší německá čísla projeví u nás.

Do zmíněné nejistoty přicházejí odbory se sebevědomým požadavkem na další zvýšení minimální mzdy o celých 1650 korun. To by znamenalo nejvyšší procentuální i absolutní nárůst za posledních dvacet let. Argument odborů se opírá zejména o nízkou úroveň minimální mzdy ve srovnání s ostatními zeměmi EU, a to nejen v absolutní hodnotě, ale i po zohlednění úrovně místních cen.

Ačkoli jsou data odborů v tomto pohledu správná, je pořád otázkou, zda je jejich požadavek masivního růstu minimální mzdy v kontextu současné nejistoty vhodně načasován. A to neplatí jen pro odbory. I z návrhů některých vládních představitelů se zdá, že signály o možném zpomalení ekonomiky k nim ještě nedorazily