Zdraví obyvatel, ceny potravin a stočného. Toho všeho se dotýká revoluční legislativní změna, která média povětšinou vůbec nezaujala. Kaly z odpadních vod sice nejsou sexy, o to větší ale mají význam.
Nejprve stručná vysvětlivka: Na každé čističce se ze všeho nejdřív nechají usadit kaly, které se v drtivé většině se kompostují a používají k „hnojení“. Protože jde o odpad, zemědělci za ně neplatí. Naopak dostávají zaplaceno, že si je vezmou.
Od roku 2020 se ale jejich použití ke hnojení výrazně omezí. Podle vodohospodářů je téměř zlikviduje. Změna bude mít obrovský dopad na zemědělství, kvalitu půdy i vodohospodářství, přesto se o ní příliš nemluví. Až před pár dny poškádlil úředníky Ondřej Beneš z oborového sdružení SOVAK. Prohlásil, že se odvolávají na transpozici evropské legislativy, která ale ve skutečnosti nic takového nepožaduje.
Papežštější než papež jsme ovšem u evropských nařízení často. Oč přicházíme? Kaly obsahují množství cenných látek. Například fosfor. Rostliny jej potřebují a jeho zásoby ubývají. Většina zemědělců je do půdy dodává pomocí hnojiv na bázi oněch prokletých fosfátů. Kromě toho nahrazují ubývající ornici. Omezují tak rozsah půdní eroze, která je u nás nejmasivnější z celé Evropy.
Na druhé straně je otázkou, co je v kalech škodlivého. Samozřejmě, chemie a léků dnes do odpadů směřuje mnohem víc, než před sto lety. Regulátoři kromě toho řeší i mikroorganismy, ačkoliv třeba pro hnůj ze stáje to neplatí.
Už dnes se ovšem kaly člení podle kvality. Některé lze použít na potravinářské plodiny, jiné jen na rostliny určené k průmyslovému zpracování. Nároky na skladování a co nejrychlejší použití jsou ve srovnání s mrvou mnohem přísnější. Jejich kvalitu, ale i potraviny vyprodukované s jejich pomocí kontroluje Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.
Možná to nestačí. Ale pokud se kaly na pole už požívat nebudou, znamená to v souhrnu následující:
· zemědělci budou muset dodávat některé prvky do půdy v jiné, ne vždy chemicky bezpečné a mnohdy drahé formě,
· bude pokračovat eroze, protože hnoje ze stájí je nedostatek,
· čističky budou muset řešit, co s množstvím kalu – nabízí se výroba biomasy, což ale vyžaduje velké investice.
Vše se tedy může negativně odrazit do už tak zdevastovaných polí a neschopnosti krajiny zadržovat vodu. V konečném důsledku tak mohou zdražit potraviny i stočné. Navíc vzniká otázka, jak nové investice zvládnou malé čističky odpadních vod, vybudované hlavně za dotace a hospodařící na hraně samofinancování.
Očekával bych kolem problematiky kalů širokou diskusi a komplexní přístup státu k této pro zemědělce a vodohospodářství zásadní změně. Ale takhle se to u nás přece nedělá. Diskutuje se hlavně o tom, co bylo. Budoucnost neřešíme.
Autor je ekonom a publicista, v minulosti novinář a vydavatel
