Plány Donalda Trumpa na zpátečku v energetice nebudou nejspíš tak horké, jak se někteří strachují, případně radují.
Nové zvolený prezident Trump před volbami vyhlašoval, že se zasadí o velký rozvoj těžby břidlicového plynu a uhlí. Stejně jako u řady jiných slibů však nastínil protichůdné plány. Plyn a uhlí si navzájem přímo konkurují a jakákoli další podpora pro plyn ještě víc přiškrtí uhelný průmysl.
Slíbené ukončení „války proti uhlí“ má však ještě větší háček. Hlavním nepřítelem uhlí není Hillary Clintonová, ale úspěšný rozvoj obnovitelných zdrojů ve Spojených státech. A ten nedokáže zastavit ani prezident. Trump může usilovat třeba o zrušení Obamova plánu, díky němuž mají být solární elektrárny dostupné i chudým. Tím ale horníkům práci nedá a naopak jim vezme naději na nižší účty za elektřinu či pracovní příležitosti montérů střešních fotovoltaik.
Jedna věc jsou radikální projevy pro získání voličů, úplně jiná je prosadit je a riskovat ztrátu podpory kvůli reálným ekonomickým dopadům. Bude-li chtít zvolený prezident splnit svoje sliby o ekonomickém růstu a pracovních místech, tak se bez rychle se rozvíjející čisté energetiky a elektromobility prostě neobejde.
Výpovědní lhůta
Také hrozící odstoupení od klimatické dohody z Paříže může zůstat jen předvolebním holedbáním. „Výpovědní lhůta“ trvá čtyři roky. Spekuluje se o možnosti, že by USA vystoupily z celé Rámcové dohody OSN o změně klimatu, a tím automaticky i z pařížské dohody, která je její součástí. Jenže ani demonstrativní splnění ideologicky motivovaného kopance mezinárodnímu společenství nemusí znamenat faktickou rezignaci na obsah klimatické dohody (ta bude samozřejmě platit globálně i bez účasti USA). Americká ekonomika – má-li být úspěšná – bude stát nadále na inovacích a moderních technologiích. Velký comeback těžkého průmyslu je jen chiméra.
Už v roce 2009 před konferencí o změně klimatu v Kodani – od níž si svět sliboval to, co stalo až o šest let později v Paříži – se pod dopis byznysmenů vyzývajících prezidenta Baracka Obamu k rázné akci proti změně klimatu podepsal i Donald Trump. Jistě přitom nemyslel na záchranu Země. Byznysmeni a průmyslníci si už dřív dobře uvědomovali ekonomické hrozby plynoucí ze změny klimatu a zároveň příležitosti, které skýtá snižování emisí.
Proto se nabízí otázka, zda se Donald Trump dobrovolně vzdá vedoucí role Spojených států v technologické revoluci. A bude-li tak šílený on, zda budou takoví i jeho ministři, poradci či lídři amerického byznysu. Stěží.
Největší ekonomika
A kdyby se snad za oceánem zbláznili úplně všichni, je dobré si připomenout, že největší světovou ekonomikou nejsou Spojené státy, ale Evropská unie. My především potřebujeme nezávislost na fosilních palivech, která musíme dovážet. USA snižují znečištění a rozvíjejí obnovitelné zdroje rychleji než unie, natož naše země. Proto víc než o neblahý vývoj za oceánem bychom se měli starat o rychlejší nástup čistších technologií na starém kontinentu a hlavně o modernizaci české energeticky náročné a plýtvavé ekonomiky.
Autor je programovým ředitelem Hnutí Duha
