Komentář Jiřího Cieslera: Úspěšné Trumpovo zahraniční tažení | E15.cz

Komentář Jiřího Š. Cieslera: Úspěšné Trumpovo zahraniční tažení

Jiří Š. Cieslar

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn

Na soukromé vysoké škole CEVRO Institut se koncem roku 2012 odehrála ostře sledovaná debata prezidentských kandidátů na téma zahraniční politiky. Jeden z tehdejších kandidátů Miloš Zeman se tak ocitl v prostředí, kde rozhodně neměl mnoho podporovatelů. Po skončení debaty však i jeho zarytí odpůrci museli uznat, že jim mnohé jeho názory konvenují.

Ať už šlo o jeho téměř bezvýhradnou podporu Izraele nebo podporu zahraničních misí či boj proti terorismu. Zastával prostě postoj zarytého jestřába.

Po skončení debaty jsme si s kolegy před budovou Měšťanské besedy říkali, že kdybychom se dokázali oprostit od Zemanovy minulosti, estetiky jeho osobnosti i celkové rétoriky a rozhodovali se čistě podle jeho názorů na zahraniční politiku, dostal by náš hlas. Tím se dostávám k obhájci amerického prezidentského úřadu Donaldu Trumpovi.

Proč by měl příslušník malého středoevropského státu závislého ekonomicky i bezpečnostně na Západu chovat sympatie k prezidentovi, který se slovy jeho protikandidáta chová jako klaun? Dosud nedokázal transparentně vysvětlit příjmy ani způsob svého podnikání. Rétorika současného nájemníka Bílého domu je ještě o řád horší než například českého premiéra. A estetika Trumpovy osobnosti připomíná zbohatlická devadesátá léta a to nejhorší z českého kapitalismu.

Pokud se ale stejně jako u Miloše Zemana v roce 2012 dokážeme oprostit od Trumpovy minulosti, vnitřní politiky, jeho estetiky a rétoriky a zaměříme se na názory a konání v oblasti zahraniční politiky, můžeme se posunout ke kýženému výsledku a větě z nadpisu článku.

Protože to jediné, co by nás mělo zajímat na nadcházející volbě prezidenta Spojených států, je další směřování zahraniční politiky USA. Donald Trump sice do mezinárodních vod vnesl značný chaos a nejistotu, ale překvapivě se mu na mnoha frontách dařilo.

Začněme událostmi z poslední doby, kterými je posílení legitimity státu Izrael mezi arabskými sousedy a izolace Íránu. Přestože byl Trump od počátku obviňován z přílišné náklonnosti k Putinovu režimu, realita se ukázala být diametrálně odlišná. Ve vztahu k Číně se zachoval nekompromisně a v podstatě donutil i evropské spojence razit kritický přístup k čínským technologiím.

I když se nám nemusí líbit Trumpova rétorika vůči spojencům v NATO, tak jeho jasně formulované stanovisko, že pokud se Evropané neprobudí a nezačnou více přispívat na svou obranu, tak by o ni také mohli přijít, přineslo své plody. Islámský stát byl poražen... 

Jistě, ne vše se povedlo, ale ve svém důsledku přinesla zklidnění situace na Korejském poloostrově. Stejně tak bylo tragické hození Kurdů přes palubu v Sýrii a jistě by se našlo ještě několik dalších věcí. I když by jeden nechtěl, musí uznat, že zahraniční politika Donalda Trumpa byla úspěšná.

Ale ruku na srdce, dokázali bychom být tak racionální a vlastně i velkorysí, kdybychom se hypoteticky mohli rozhodovat mezi Donaldem Trumpem a Joem Bidenem?

Autorem je politolog, vedoucí zahraničního oddělení vysoké školy CEVRO Institut a šéfredaktor názorového portálu Cevroarena.cz.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video