Na situaci kolem smlouvy o partnerství mezi Univerzitou Karlovou a Home Creditem není špatně úplně všechno. Jenom skoro všechno. V pořádku například je, že nejbohatší česká finanční skupina PPF sponzoruje největší českou univerzitu.
Nijak děsivá není ani částka, která je ve smlouvě zmíněna. Jestliže se lze stát „hlavním partnerem“ nejstarší univerzity ve střední Evropě za půl milionu korun ročně, je to možná trochu zvláštní.
Nicméně kouzlení s generálním, hlavním, exkluzivním, případně řadovým či mediálním partnerstvím zná každý, kdo se někdy k nějakému sponzoringu nachomýtl. Snad kromě velikosti loga na propagačních materiálech není v těch slovech obsahu, co by se za nehet vešlo. Navíc pokud se někteří lidé pohoršují nad nečestností či nemorálností podobného partnerství, neměla by částka být rozhodujícím argumentem, neboť čest a morálku by slovutná instituce snad neměla prodat ani za miliardu.
Podle vyjádření univerzity jde navíc o rámcovou smlouvu, na niž by se měl nabalit další sponzoring, takže celkový efekt cena-výkon půjde u celého partnerství zhodnotit až časem.
Dokonce ani s těmi formulacemi ve smlouvě to není tak horké. Nejdiskutovanější pasáž o tom, že smluvní strany se zavazují nečinit nic, co by poškodilo jméno jedné nebo druhé, se podle zjištění projektu Hlídač státu vyskytuje v 52 partnerských smlouvách univerzity z celkových 860. Není to tedy úplně běžné, ale také nejde o unikum.
Univerzita @UniKarlova uzavřela kolem 860 smluv o partnerství. U 52 z nich je bod, který zavazuje UK nepoškodit dobré jméno a pověst donátora.
— Hlídač Státu (@HlidacStatu) October 9, 2019
U 800+ ostatních tento bod chybí. Třeba u smlouvy s AGEL, Prahou dalšími.#velmiRychleProletnuti
Jsou tu však nešťastné chyby, kvůli nimž je humbuk kolem sponzoringu docela dobře pochopitelný. Především to nemusel být Home Credit. Úplně stejné peníze mohl Jiří Šmejc své alma mater věnovat třeba přes čerstvě založenou Nadaci PPF, byl by to pro ni, kdyby ještě maličko přisypala, docela důstojný vstup na „trh“. Příslušné drobné do mnohamiliardového rozpočtu Karlovy univerzity mohl konec konců bez nároku na větší slávu Šmejc utrousit i ze svého.
Rozhodl se ovšem zviditelnit Home Credit. Tato firma je vnímána dost rozporuplně ostatně jako každý, kdo se živí poskytováním rychlých (a drahých) spotřebitelských půjček.
Organizace Člověk v tísni nyní vyhodnotila aktuální úvěrové podmínky firmy jako zcela etické. Ovšem v minulosti její podnikání zase tak pěkné nebylo. Mnohé z tisíců sporů o nezákonné exekuce, které se nyní vedou, se týkají právě Home Creditu. Etické otazníky dosud budí podnikání firmy na klíčových východních trzích, kde regulace spotřebitelských půjček není tak přísná jako v EU. Na druhé straně je třeba zdůraznit, že byznys se spotřebitelskými půjčkami není obchod se zbraněmi či drogami, takže etická debata na toho téma je jistě přípustná, ale nikoli předem rozhodnutá.
Jistě i kvůli vylepšení ne zcela lichotivého obrazu firmy se Jiří Šmejc rozhodl přispět Univerzitě Karlově a ověsit logy Home Creditu univerzitní akce, materiály i kurzy. Tento průhledný marketingový krok mu univerzita nemusela tolik usnadňovat. A když už to udělala, měla o tom rozhodně lépe komunikovat, nejlépe už při podpisu smlouvy. Neměla čekat na to, až smlouvu najdou novináři v registru.
Škody z hlediska PR univerzity už byly napáchány. Na budoucí rizika plynoucí ze smlouvy a týkající se zejména sinologů z Filozofické fakulty, kteří se o podnikání Home Creditu v Číně nevyjadřují zrovna lichotivě, je třeba dávat pozor. Zase je ale přehnané se tvářit, že si Šmějc či Kellner za půldruhého milionu koupili univerzitu. To by bylo hrubé podceňování českého akademického prostředí i síly jeho svobod. Přes nezvládnutou komunikaci kolem partnerství si Karlova univerzita takový přístup nezaslouží.
