Komentář Martina Čabana: Kolaps péče vypadá jinak

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: čtk

Lékařka
2
Fotogalerie

Krizový štáb proti kolapsu zdravotnictví. Když už v Česku vznikne něco, co se jmenuje zrovna takhle, vypadá to, že jde vážně do tuhého. Když takové těleso navíc svolá tiskovou konferenci přímo před ministerstvo zdravotnictví, je obraz nadcházející apokalypsy bezmála dokonalý. Není kvůli tomu ale o nic méně falešný.

Štáb tvoří 14 uskupení. Kromě odborů a České lékařské komory se přidala část nemocnic a někteří poskytovatelé domácí péče. Všichni se shodli, že jestli příští rok do nemocnic a poskytování domácí péče nepřiteče o 45 miliard korun víc než letos, systém se zhroutí. Ministr Adam Vojtěch počítá s tím, že zmíněné oblasti dostanou dohromady navíc 19 miliard.

České zdravotnictví má nepochybně dost problémů. Ale vzhledem k rychlosti růstu výplat lékařů i sester v posledních letech lze stále více pochybovat o tom, zda příliv dalších a dalších miliard je tím nejúčinnějším lékem. Doktorů v nemocnicích je pořád málo, ale stálo by za úvahu, dodejme že notně nepopulární úvahu, zda to dnes více než s platy nesouvisí s neefektivitou sítě českých nemocnic. Také sester se nedostává, nicméně z posledních čísel zdravotnických statistiků se zdá, že alespoň přestaly ubývat. Trable systém má, ale směřování ke kolapsu vypadá jinak.

Poslední zbytky pochopení pro požadavky „krizového štábu“ se vytrácejí ve chvíli, kdy jeho představitelé přijdou s představou, kde kýžené miliardy vlastně vzít – totiž z rezerv zdravotních pojišťoven. Na účtech zdravotních pojišťoven leží v tuto chvíli v rezervních fondech kolem 50 miliard korun, přibližně 15 procent ročních výdajů českého zdravotnictví.

Stojí za to připomenout si nedávnou minulost. V roce 2008 dosahovaly tyto rezervy necelých 20 procent. Když udeřila krize, příjmy systému se citelně propadly a jen díky postupnému rozpouštění rezerv nezažilo české zdravotnictví v hubených letech žádný ošklivý šok. Předkrizové úrovně rezervy dodnes nedosáhly. Záměr ministra Vojtěcha dostat je zpět na tuto úroveň je na prahu ekonomického zpomalení chvályhodný.

Pokud odbory chtějí vidět ve zdravotnictví víc peněz, měly by přijít s kreativnějšími způsoby, jak je do systému dostat. Měly by se zamyslet nad spoluúčastí pacientů, která je v mezinárodním srovnání v Česku nízká. Mohly by opustit archaickou představu, že všechny české nemocnice musejí poskytovat veškerou péči, což by mnoha lékařům uvolnilo ruce. Mohly by se aktivně účastnit složitých debat o financování péče na pomezí zdravotních a sociálních služeb. Prostě vymyslet cokoli jiného než projídání rezerv na sklonku hospodářské konjunktury.