Pro Bohuslava Sobotku dopadl víkendový sjezd jeho strany dobře. Těžko by si šéf vlády a ČSSD mohl představit lepší výsledek a neopustit přitom hranice realistického uvažování.
Jakkoli dvoutřetinový mandát není nic k chlubení, je to dost na to, aby se Sobotka zatím udržel v sedle. K tomu je třeba přičíst příznivé předsednictvo i to, že delegáti sjezdu se postavili za Sobotkův nápad, na němž ČSSD buduje svou volební strategii, totiž strhnout kormidlo strany prudce vlevo. V tom jej podpořil i slovenský premiér Robert Fico – a to je pro mnoho českých socialistů kultovní osoba.
Naopak Sobotkova stranická opozice se ukázala jako slabá. Nikoli početně – Jeronýmu Tejcovi chyběly při volbě místopředsedů mezi 700 delegáty tři hlasy k tomu, aby překročil kvórum nadpoloviční podpory. Bída Sobotkových odpůrců je myšlenková. Žene je osobní zášť, která ale není provázena žádnou alternativní představou o fungování či smyslu strany.
V takové situaci u straníků nastupuje pud sebezáchovy – měnit před volbami ošoupané, ale čitelné vedení za něco, co je spíš pytlem zloby než stranickou frakcí, by bylo čiré bláznovství. Tím ale dobré zprávy pro Sobotku končí. Přes příznivý průběh sjezdu mu totiž přes cestu leží velmi nepříjemný klacek v podobě nutnosti vypořádat se s prezidentskou volbou.
Sobotka se rozhodl, že nechce rozklížit už tak křehkou stranu rozhodnutím shora a výběr prezidentského kandidáta ČSSD svěří stranickému referendu. V tom ale téměř jistě zvítězí Miloš Zeman, který v pátek potvrdil svou kandidaturu. Přestože Zeman o podporu ČSSD nestojí a raději se podbízí Andreji Babišovi, pro mnoho řadových straníků je pořád milovaným otcem zakladatelem, o nějž partaj nikdy neměla přijít. Navíc ve straně pořád panuje dojem, že ČSSD by se mohla v případě jakéhosi smíření ohřát v odlesku Zemanovy popularity.
Takže někdy začátkem prázdnin nastane pro Sobotku pekelná situace. Bude muset vystoupit a říci, že kandidátem jeho strany v boji o Pražský hrad je člověk, který Sobotku nesčetněkrát urazil. A který se pohybuje v temných vodách nacionálního populismu a dávno se rozešel s myšlenkami sociální demokracie i stranou samotnou. Sobotka na sjezdu přísahal na návrat ke kořenům a ideovou čistotu strany, a současně má s vážnou tváří podporovat Zemana? To není jako sedět na dvou židlích. To je jako zkoušet sedět na dvou židlích, když každá je v jiném rohu místnosti. Přesto bude Sobotka nucen to nějakým způsobem skloubit.
Není divu, že volební manažer ČSSD Jan Birke v rozhovoru pro deník E15 se sympatickou upřímností přiznává, že neví, jak bude souběh prezidentské a sněmovní kampaně vypadat. Česko nikdy nic takového nezažilo. A pozice sociálních demokratů bude v tomto novém prostředí mimořádně nekomfortní právě kvůli vynucené sobotkovsko-zemanovské schizofrenii. Ukočírovat a ustát kritický předvolební sjezd proti tomu bude vypadat jako legrace.
