Summit iniciativy One Belt One Road (OBOR), na který Si Ťin-pching pozval celý svět, byl významným setkáním. Ale zdá se, že nenaplnil naděje, s nimiž byl svolán.
Do Pekingu sice dorazili někteří důležití světoví politici, ale ani oni, ani stovky dalších delegátů nemohli zakrýt fakt, že USA ani EU nebyly reprezentovány na nejvyšší úrovni, byť své zastoupení měly.
Indie, další významný hráč v projektu, dokonce akci bojkotovala. Budování dopravní infrastruktury spojující Čínu s Indickým oceánem přes Pákistán považují Indové za neslučitelné s principy suverenity a respektu k územní celistvosti.
Miloš Zeman se baví s Putinem o likvidaci novinářů
Jeden úspěch se dostavil letos v lednu, když v Davosu za neúčasti Donalda Trumpa vystoupil Si Ťin-pching jako obhájce globalizace a volného obchodu. Na domácí půdě se jej ale nepodařilo zopakovat. Protože když se přihlásíte k nějakým principům, zdaleka to neznamená, že vám ostatní uvěří, že je budete respektovat.
Číňané prohlásili, že se pekingský summit může stát stejně důležitou událostí jako kdysi založení Evropských společenství. Jenže evropská integrace neměla jen rozměr ekonomický, ale také hodnotový. Peking se dušuje, že budování OBOR nebude čínským projektem, ale spíše čínským stimulem globálnímu rozvoji. Posílená ekonomická závislost má vést k celosvětovému sjednocení. Toto tvrzení vyvolává řadu otázek. EU se k závěrečnému dokumentu summitu nepřipojila, neboť projekt prý není transparentní a neobsahuje záruky sociální a environmentální udržitelnosti.
Jiné státy mají obavy z rozměru geopolitického. Peking ujišťuje, že projekt žádnou geopolitickou dimenzi nemá. Že všichni, kdo se zapojí, budou mít možnost spolupracovat na jakýchkoli dalších projektech včetně těch, na nichž nebude participovat Čína. Ale zkušenosti z působení čínských firem například v Africe obavy nerozptylují.
V souvislosti s geopolitikou nelze nevzít v potaz pekingské vystoupení ruského prezidenta, který ve své řeči prohlásil, že Rusko je hlavním čínským partnerem a jeho cílem je vybudování Velké Eurasie. Ta se má skládat z projektů OBOR, Eurasijské integrace a Severní mořské cesty. Tím vznikne hospodářsky propojený prostor od Atlantiku po Tichý oceán. Teprve tehdy se všichni dočkají míru a prosperity, neboť je prý zřejmé, že starý ekonomický model se vyčerpal.
Schopnost projektovat, financovat a budovat letiště, přístavy či železnice ale prostě nestačí, pokud u svých partnerů nevzbuzujete důvěru. Nelze pochybovat, že Čína během posledních let ve světě získala řadu klientů. Ale navzdory deklaracím o strategickém partnerství zatím nemá opravdové partnery. A v dohledné době asi mít nebude. Dokud nebudou principy, po nichž volá například EU, zřetelně aplikovány uvnitř Číny, bude možné s úspěchem pochybovat, že je Peking bude ochoten ctít v zahraničí. Čínská „harmonie“ zatím nepřevážila nad otevřeností.
Autor je politický geograf
