Komentář Michaela Romancova: Čína nemůže být pro Česko strategický partner

Dalajlama

Dalajlama Zdroj: čtk

Návštěva Dalajlámy v Praze
Návštěva Dalajlámy v Praze
Návštěva Dalajlámy v Praze
Návštěva Dalajlámy v Praze
Návštěva Dalajlámy v Praze
14
Fotogalerie

Jako nejvyšší ústavní činitelé ČR chceme společně zdůraznit, že naše země při naplňování své dlouhodobé politiky vůči ČLR vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi a ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti ČLR... První věta Společného prohlášení nejvyšších ústavních činitelů zasluhuje pozornost z několika důvodů.

Je srozumitelné, že se Čína považuje za svrchovaný a územně celistvý stát. A vzhledem k podobě diplomatických i obchodních styků je srozumitelné, že to Česko respektuje. Nevíme však, proč Praha územní celistvosti ČLR vyjadřuje „vzájemný“ respekt. Vzájemné by bylo, kdyby Čína na oplátku vyjádřila respekt k územní celistvosti Česka, což se však nestalo. Předpokládejme však, že jde jen o ne zcela šťastnou formulaci a že nenastane situace, kdy bychom z Pekingu potřebovali být ujištěni, že Česko je územně celistvý stát. Kdyby však k narušení naší územní celistvosti došlo, jak by asi Peking reagoval? Dostupným vzorem je jeho postoj k ruské agresi vůči Ukrajině. Peking se nepřiklonil ani k jedné straně konfliktu, ale do Moskvy vzkázal, že si uvědomuje, o jak „citlivé téma“ jde.

Může nám někdo, například Čína, poskytnout výhodnější rámec partnerství než EU a NATO? Myslím, že ne

Naši činitelé ve svém prohlášení podtrhli skutečnost, že mezi oběma zeměmi existuje strategické partnerství. Samozřejmě se tato formulace dá v příslušných smlouvách dohledat, ale je tomu tak ve skutečnosti? Pokud budeme za strategické považovat partnerství, které oběma stranám poskytuje výhody, jichž by jinak nebylo možné dosáhnout, pak gigant, jakým je dnešní Čína, nemůže s Českem na něco takového pomýšlet.

Proč? Protože jsme součástí Evropské unie a NATO. A právě tyto organizace definují obsah i rozměr našeho strategického partnerství. Česko právě tak jako jakákoli jiná země unie či aliance má možnost se svými partnery vyjednávat o úpravách. Ale náš hlas má, logicky a nevyhnutelně, takovou váhu, jaká odpovídá naší hospodářské, populační a vojenské síle. Mohl by nám někdo jiný, třeba Čína, poskytnout výhodnější rámec?

Domnívám se, že tomu tak není, respektive nebude. Proč? Čína dává najevo, že jí současné nastavení systému mezinárodních vztahů není zcela po chuti. Peking trpělivě opakuje, že neusiluje o destrukci, ale o změnu současných poměrů. Jejich součástí však musí být redefinování dnes globálně platných standardů, neboť všechny odrážejí západní pohled na fungování státu, společnosti, hospodářství či bezpečnosti.

Právě tohle je čínský dlouhodobý a strategický cíl. Dá se pochopit, proč Čína po něčem takovém volá. A nelze ignorovat, že k uskutečnění má čím dál větší kapacity. Odpovídá však něco z toho našim strategickým cílům? Jsem přesvědčen, že ne. Čína modifikaci nastavení současného systému mezinárodních vztahů opírá o své hodnoty. Je možné, že o našich hodnotových základech pochybuje Hrad. Nemělo by však o nich být pochyb ve sněmovně, v Senátu ani ve Strakově akademii. Autor je politický geograf