Komentář Michaela Romancova: Prázdné vítězství Kremlu

Kreml

Kreml Zdroj: Profimedia.cz

Sankce, které EU uvalila na Rusko po anexi Krymu, byly prodlouženy. Navzdory incidentu v Kerčském průlivu ale nebyly rozšířeny. Zatím se tedy jede dál ve vyjetých kolejích po cestě, o které nevíme, kam přesně by měla vést.

Podle unie má být cílovou stanicí plnění minských dohod, tedy klid zbraní na východě Ukrajiny a politické východisko tamní války. Předseda Evropské rady Tusk však konstatoval, že v tomto ohledu jsme se nikam neposunuli. Vedle toho unie vyzvala Moskvu, aby propustila ukrajinské námořníky zajaté při kerčském incidentu a navrátila zadržené lodě. Podle Kremlu se o něčem takovém může jednat, teprve až skončí jednání před ruským soudem.

Kyjev, který unii k razantní reakci vyzýval, tedy (opět) ostrouhal, Brusel (opět) přešlapuje a Moskva se (opět) pro tuto chvíli může cítit vítězně. Její situace se nijak nezhoršila. Dokonce ani vládní list Rossijskaja Gazeta však neměl potřebu tento „úspěch“ výrazně ventilovat. Momentální nezhoršení situace má pořád daleko k jakémukoli zlepšení.

Od samého počátku se vede spor o přiměřenost a efektivitu sankcí, a tak nebude na škodu zrekapitulovat některé důležité momenty. Když se o sankcích v Evropě začalo mluvit, Moskva sebevědomě vyhlašovala, že Evropané si je nikdy nedovolí uvalit. Když jsme si to dovolili, prohlásil Kreml, že sankce neudržíme.

Jejich třetí prodloužení – tento bod se na evropských summitech projednává dvakrát ročně – vedlo ke změně rétoriky a vyhlášení, že si Rusové musejí zvyknout, že sankce nebudou zrušeny nikdy. Prý proto, že EU je řízena z Washingtonu a USA si navzdory tomu, že se mezitím stal prezidentem Trump, silné Rusko nepřejí. A proč si Američané podle Kremlu silné Rusko nepřejí? Samozřejmě proto, že se ho bojí, neboť Rusko je jediné, kdo jim dokáže účinně vzdorovat, a tím vytvářet spravedlivější svět.

Za čtyři roky, po které jsou sankce v platnosti, Rusko nezměnilo svou zahraniční politiku a hospodářsky se nezhroutilo. Otázkou však je, co se bude dít dál, neboť ruská ekonomika problémy má. Stále jich přibývá, a jestli Putin za 18 let u moci v socioekonomické oblasti něco jednoznačně prokázal, tak naprostou neschopnost prosadit jakékoli strukturální reformy. Ceny ropy a plynu nejsou stabilní a mají daleko k hodnotám, které by Kremlu opět dovolovaly nedělat nic, aby zároveň bylo lépe.

Oznámená reforma penzijního systému řádně zacloumala jinak totálně netečnou většinou ruské společnosti. Podle zprávy ruské centrální banky by měl odliv kapitálu z Ruska za rok 2018 nejméně trojnásobně překonat rok 2017. Vůči tomu je možné postavit nárůst produkce potravin a posílení ruské pozice jako světového exportéra obilovin. Američané navíc stále intenzivněji tlačí na Evropany, zejména pak na Němce, aby přehodnotili projekt Nord Stream 2. Moskva se tak konečně dostává pod jednoznačný tlak z Washingtonu. Jeho výsledek je zatím ve hvězdách.

Autor je politický geograf