Trumpova návštěva Evropy vyvolala rozporuplná hodnocení. Ve Varšavě dav nadšeně skandoval jeho jméno a projev byl označen za státnický. Trump přitom vůči Moskvě pouze použil tvrdou, ale zcela přiléhavou, historicky i věcně snadno verifikovatelnou rétoriku. Varšavské setkání se však nemohlo měřit se summitem G20, jehož program zastínila první schůzka s Putinem.
Předem bylo zřejmé, že v Kremlu i v Bílém domě panuje nervozita. Poradce McMaster se nechal slyšet, že setkání s Putinem nemá žádný přesný program a je jen na prezidentovi, o čem si bude chtít povídat. Rossijskaja gazeta zdůrazňovala, že na rozdíl od dob Obamových půjde o setkání „vsedě“, že kongresové centrum v Hamburku leží na Petrohradské ulici, nedaleko je ulice Čajkovského a hned naproti pravoslavný chrám, kdežto USA připomíná jen most JFK.
Po setkání se řešilo, kdo seděl s jak široce roztaženýma nohama, kdo první podal ruku, vzal toho druhého za loket… V Rusku zavládlo nadšení, že se schůzka vůbec uskutečnila a byla výrazně delší, než bylo plánováno. V Americe spíše převládl názor, že Trump neuspěl, neboť se s Putinem nejen sešel, ale prý přijal i jeho rétoriku, zejména pokud jde o situaci v Sýrii.
G20 však má primárně ekonomický rozměr a nejdůležitějšími hráči, při vší úctě k ostatním, jsou USA, EU a Čína.
Za největší úspěch summitu je považován závazek 19 zemí dodržet pařížskou klimatickou dohodu, který bere na vědomí výhrady a námitky USA stejně tak jako jejich příslib spolupracovat a pomáhat ostatním s čistším a účinnějším využíváním fosilních paliv. Právě tento moment je na celém summitu možná nakonec ten nejzajímavější.
Budoucnost ukáže, zda zvláštní pozice USA odráží snahu americké administrativy naplnit heslo „America first“, či zda je začátkem trendu „America alone“. Platí-li to druhé, může americká izolace skončit nejpozději v okamžiku, kdy Trump přestane být prezidentem. Bez ohledu na to, kdy k tomu dojde, však přijatá dohoda nevyhnutelně představuje umíráček pro ruskou ekonomiku v její dnešní podobě.
Směřuje-li svět k ekonomice s menším významem fosilních paliv, pak ze současné G20 v podstatě nic jiného neumějí nabídnout Saúdská Arábie a Rusko.
Putin si je toho vědom, a i proto v interview pro Handesblatt prohlásil, že G20 bude úspěšnou jen tehdy, pokud dokáže spojit síly, což je podmíněno respektem k pozici každého člena bez ohledu na velikost jeho ekonomiky či pozice v mezinárodním finančním systému.
S Trumpem, ale ani s Merkelovou a Macronem proto ruský prezident nejednal o ekonomice, ale o Sýrii a Ukrajině, o krizích, které Rusko buď vyvolalo, nebo přiživilo.
To předznamenává ruskou pozici i do budoucna, protože s nereformovanou ekonomikou – a za sedmnáct let u moci Putin dokázal, že něčeho takového není schopen – je to jediný způsob, jak může Rusko zůstat ve světové aréně „úspěšné“. A to je mnohem podstatnější, než kdo komu podal ruku či sáhl na loket.
Autor je politický geograf
