Komentář Ondřeje Féra: Banky by měly mileniálům nabídnout zážitek a status

Robotizace v bankovnictví

Robotizace v bankovnictví Zdroj: profimedia.cz

Američtí mileniálové podle průzkumu, který před nějakou dobou zveřejnil Business Insider, ztratili důvěru v tržní ekonomiku. Přes šedesát procent z lidí mezi dvaceti a třiceti roky vstupuje do ekonomiky s přesvědčením, že než přijde čas, kdy by šli do penze, kapitalismus ve své současné podobě se zhroutí. Proto si nespoří, neinvestují, nevyužívají bankovní služby. Přitom začínají vydělávat. Tradičním bankám protékají slibní klienti mezi prsty a marketingová oddělení si lámou hlavu, jak je nalákat.

Neděje se to jen za oceánem, problém s bankovně lhostejnými mileniály si uvědomují i peněžní ústavy v našich končinách. Třeba Raiffeisenbank nedávno na pro komunikaci na Facebooku využila zprávu britské nevládní organizace Oxfam. „V boji proti rozevírání (příjmových) nůžek by pomohla jednoprocentní daň z bohatství,“ citovala banka.

Těžko říct, co na to říkali bohatí klienti banky. Na mileniály ale tato hra nezabere. Banky se nemusí tvářit, že jim leží na srdci sociální spravedlnost. Mileniálové svůj odpor ke kapitalismu také jen předstírají. Kapitalismus jim totiž umožňuje žít si levicově liberální sny.

Alex Kreger, šéf UX Design Agency, to ve svém rozsáhlém příspěvku pro Financial Brand docela přesně. „V krizi není vztah mladých potenciálních klientů k bankám, ale schopnost bank nabídnout této cílové skupině odpovídající technologii a grafická rozhraní.“

Kreger argumentuje, že mileniálové bankovní služby chtějí využívat, vyžadují ale zážitkovou nadstavbu. Chtějí technologii, kterou si budou moct personalizovat – stačí možnost změnit si v bankovní aplikaci barvy nebo font.

Klíčem k mileniálním penězům je také schopnost peněžního ústavu nabídnout finanční služby v dostatečně stylovém balení. Mileniálové nechtějí slevy a výhody, ale společenský status. Banka, která jim dokáže prodat svoje služby v dostatečně sexy „statusovém“ balení, má po problému. A co víc, mileniálové za status ochotně platí. Nabízet jim vedení účtu zdarma je zbytečné, tvrdí Kreger. Mladý klient je přece zvyklý platit za aplikace v chytrém telefonu. A proč by banka nemohla být prostě jen další placená apka.