Často se říká, že neznalost dějin nás nutí si je prožít znovu. Je to velká pravda. Mnohdy dnes přemýšlíme nad věcmi, které vycházejí ze špatného pochopení dějin. Stále víc kvůli tomu dochází k rozdělení společnosti.
Jdeme z voleb do voleb, nacházíme se v permanentní volební kampani. Češi se většinou spojí v jediném momentu – pokud je jim nejhůř. Když pak nebezpečí pomine, přichází většinou zase na řadu naše pověstná nevraživost a závist. Dnes posílená vyššími rozdíly v majetkových poměrech. Málokdo má chuť přemýšlet o tom, že za mnoha velkými majetky je také velká píle a odříkání.
Vrcholový politik by měl mít bohaté zkušenosti z komunální politiky. Ti, kteří je nemají, mají mnohdy problém s pochopením určitých věcí. Nezkušenost s komunální politikou, a bohužel i s tou vrcholovou, je velmi znát i v některých krocích současných politiků. A i když se jedná o víceméně úspěšné lidi, tak politická práce stejně vyžaduje politickou zkušenost.
Společnost je dnes rozdělena na mnoho úrovní. Základem demokracie je mnohost názorů, ale chybí nám schopnost si vzájemně naslouchat. Nebýt jen specialisty ve svém oboru, ale snažit se být těmi, kteří mají širší rozhled a dokážou ocenit a spojit různé obory lidské činnosti. Nebuďme Brouky Pytlíky, ale ani Ferdy Mravenci. Zajímejme se o druhé. Je na čase znovu podporovat ty, kteří vidí život komplexněji, a neodvádět je na okraj společnosti.
Ne šedé myšky, ale blázni ve zdravém slova smyslu jak známo mění svět. Ostatně jedno moudré rčení říká: „Všichni vědí, že něco nejde. Pak přijde jeden, který to neví, a udělá to.“ Potřebujeme nacházet společnou řeč napříč společenskými vrstvami i politickými názory.
A právě v tomto by měl sehrát velkou a nezaměnitelnou roli přímo volený prezident. Již dnes před ním stojí nelehký úkol. Ať jsou jeho osobní preference jakékoli, on sám by měl být tím, který dokáže sjednotit různé skupiny ve společnosti. Podle výsledků posledních parlamentních voleb jsou v české společnosti tři politické skupiny lidí. Všechny tři zastupují v podstatě stejný počet voličů.
Bylo by velkou chybou, kdyby se budoucí prezident, ať jím bude kdokoliv, výrazně vymezoval vůči jedné z těchto skupin. Prezident musí být osobností, která je schopna říkat věci narovinu, ale také s určitou úctou ke svým partnerům i oponentům. Být tím, kdo nehledá jednoduchá a přímá řešení, ale shodu co největšího počtu stran.
V demokracii se mají potkávat různé úhly pohledu. Demokracie vyžaduje naslouchat druhým a snažit se nikoho z debaty nevylučovat. Dějiny mnohokrát názorně ukázaly, k jak fatálním koncům vede zarputilé a netolerantní prosazování jednoho pomíjivého pohledu na dobro.
Můžeme samozřejmě ignorovat zlo a nemluvit s ním, ale tím jej podpoříme. Je to pro něj úspěch a důkaz, že se ho bojíme. Lepší je mluvit s ním, ukazovat jeho absurditu, a tím ho oslabovat.
Právě v tomto smyslu by měl příští prezident začít rozdělenou společnost znovu stmelovat. Až přijde čas nouze, a on přijde, potřebujeme prezidenta, o nějž se bude moci názorově opřít co nejvíce lidí.
Autor je publicista
