Česká technologická komunita, k níž se počítá i autor těchto řádků, se nemůže pyšnit velkými politickými úspěchy. Dobře to dokládají dvě výrazné kauzy těchto dnů, ceny mobilního datového připojení a EET pro e-shopy.
V druhém případě nakonec Asociace pro elektronickou komerci, sdružení provozovatelů e-shopů, vyjednala podmínky, které jsou alespoň nelikvidační – byť pořád ne příliš dobré; a došlo se k nim až na poslední chvíli. Případ první je dnes předmětem politického boje, který už jde zcela mimo lidi od internetu – stali se zástupným problémem.
Soudívalo se, že problém je v neschopnosti vyjednávačů, že jde o stereotypní ajťáky s malými sociálními dovednostmi. To však už není pravda, pokud vůbec někdy byla. Jménem komunity jednají lidé, kteří jsou v takových činnostech zběhlí a rozhodně nevystupují zakřiknutě či neohrabaně.
Potíž je hlubší. Vyjednávací pozice zástupců technologických firem je slabá. Převážně totiž nemají politikům co nabídnout. Přesněji řečeno, mají – ale jen to, oč politici příliš nestojí.
Internetové společnosti nejsou žádná Škodovka. Jejich tržby činí nanejvýš jednotky miliard korun a to se týká jen několika nejúspěšnějších. Nemají (kromě telekomunikačních operátorů) tisíce zaměstnanců, nanejvýš stovky, a jsou to lidé specifičtí vzděláním a pohledem na svět.
Internetový byznys není politickou silou. Nepracují v něm početné davy voličů, nevyvolává pocit solidarity, neposkytuje žádnou kritickou službu, jejíž výpadek by zle pocítila velká část obyvatel (opět, s výjimkou telekomunikačních operátorů).
Mají v rukou jedinou hodnotu: kus budoucnosti země, národa, ekonomiky. Asi ne tak velký kus, jak si my od technologií rádi namlouváme, ale přece jen důležitý kus.
Vše o IT čtěte zde >>>
Jenže budoucnost není politickou měnou. Co přesahuje délku jednoho volebního období, to se neřeší. Ne nutně proto, že by byli politici tak zabednění, ale proto, že na vzdálenou perspektivu voliče nenalákají. Tyhle časy minuly. Prosperita za dvacet let? Koho to zajímá!
Tohle dobře chápou populisté všech zemí světa a všech politických barev.
Nabízejí to či ono hned. A – pokud můžeme soudit podle Donalda Trumpa – jsou také schopni sliby plnit. I ti politici, kteří by to měli rádi jinak, se musejí nové hře přizpůsobit, přitvrdit. Jinak v měření sil s populisty prohrají. Ostatně nejspíš většinou prohrají tak jako tak.
Poměrně idealistický a na dlouhodobé cíle orientovaný digitální byznys nemá v téhle situaci co nabídnout, i kdyby za něj mluvil Jan Zlatoústý. Ani v Americe teď nebude mít Silicon Valley takový vliv, jak se to rýsovalo za Obamy, což jeho šéfové již začínají chápat.
Počítačová komunita zmůže víc takovými projekty, jako je – politikům velmi nepříjemný – registr smluv než vysedáváním v ministerských předpokojích. Zlobiví kluci a holky vybojují víc než hodní a hodné.
Ani v Americe teď nebude mít Silicon Valley takový vliv, jak se to rýsovalo za Obamy, což jeho šéfové již začínají chápat.
Autor je analytikem IT
