Sociální demokraté zahájili výběr nového předsedy, o víkendu představily své favority první tři kraje. Už z toho a mnoha dalších signálů se dá vytušit, kam se nejstarší česká – a ještě nedávno občas i nejsilnější – strana vydává. Zpět vzhůru to nebude, hodně mírně řečeno.
Dvě nominace získal současný šéf ČSSD (a vicepremiér a ministr vnitra) Jan Hamáček. Jednu jeho zatím známý vyzyvatel, místopředseda strany a ministr zahraničí Tomáš Petříček. Ostatní kraje své preference teprve řeknou.
Mohou se objevit i další jména, alespoň do užšího vedení chce kandidovat například šéf jihomoravské organizace Břetislav Štefan. Konečné slovo řeknou účastníci sjezdu konaného 9. a 10. dubna, tentokrát on-line.
Nejde ani tak o personálie, jako o směřování ČSSD pod jejich vedením. A když to smícháme s tristními výsledky v průzkumech, vystupováním strany ve vládní koalici s ANO a okolní politickou nabídkou, vycházejí z toho dvě možnosti.
Buď se sociální demokraté budou dál potácet kolem pětiprocentní hranice vstupu do sněmovny, anebo se ještě víc potopí. Například nedávný průzkum agentury Kantar CZ jim přisoudil 4,5 procenta. Zjednodušeně řečeno – bude stejně nebo hůř.
Jan Hamáček by stranu držel jakžtakž na svém. Tomáš Petříček by možná potěšil městské liberály, ale těžko „tvrdé jádro“ ČSSD. A spoléhat by se nemohl ani na přetahování voličů od konkurence – v této části politického spektra je už teď dost tlačenice.
Prazvláštní obraz nabízí i působení sociálních demokratů ve vládě. Na jednu stranu šli do riskantního podniku s hnutím ANO, zároveň se ale vůči politickému projektu Andreje Babiše vymezují. A nečitelné může být i vystupování strany jako celku.
Jan Hamáček se snaží hrát racionální roli. Díky experimentu s neformálním oblečením – „efekt červený svetr“ – zaznamenal i krátkodobý vzestup popularity. Jindy ale hraje přísného muže, zvlášť v otázce restrikcí. Například včera mluvil o prodloužení nouzového stavu až do 11. dubna, přestože čísla se zlepšují. Pochopí to i voliči?
Výraznou tváří je i místopředsedkyně ČSSD a ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Ta se snaží přebít utrácení ANO návrhy na ještě větší utrácení a ztrácí jakoukoliv rozpočtovou soudnost. Ale třeba alespoň na to zbývající voliči strany slyší.
Zmíněný Tomáš Petříček může působit sympaticky a doslova diplomaticky. Ovšem zároveň i jako kdyby tam byl za nějakou jinou stranu.
Což trochu platí i o ministru zemědělství Miroslavu Tomanovi, byť z jiných důvodů. A zachránit to nemůže ani ministr kultury Lubomír Zaorálek, který občas plní roli „zlého muže“ a dokáže apelovat na tradiční sociální demokraty.
Asi nejlépe současnou situaci vystihl přímo Jan Hamáček: „Přes všechno, čím ČSSD prošla za tři roky, si udržela 4,5 až šest procent voličů, kteří souhlasí s tím, co děláme,“ prohlásil před pár dny v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Což je sice asi realistický popis, ale o ambicích kdysi tak silné strany to zrovna nevypovídá.
A ještě jeden číselný příklad. V minulých volbách dostali sociální demokraté nijak závratných 7,27 procenta hlasů, což bylo téměř 4,5krát méně než jejich nejlepší polistopadový zisk (32,32 procenta v roce 2006). Dnes by to možná mnozí „oranžoví“ brali všemi deseti…
