Komentář Petra Peška: Hrdinové protičínské fronty | E15.cz

Komentář Petra Peška: Hrdinové protičínské fronty

Petr Pešek

Viděno černobíle, zdá se to jednoduché. Praha vypověděla smlouvu s Pekingem, radnice metropole malého středoevropského státu se nesklonila před hlavním městem miliardové velmoci. Navíc v principiální věci – „sesterská“ dohoda obsahovala servilně znějící formulace a z komunistické Číny na žádost o jejich úpravu chodily reakce buď zamítavé, nebo nakonec vůbec žádné. A co je větším projevem ignorantství, než neodpovídání – ať už ve vztazích měst či lidí.

Jenže o žádné velké hrdinství nejde. A to nejen kvůli tomu, že nikdo z vedení pražské metropole neriskuje poslání do čínského pracovního tábora. Jakkoliv to může být krok sympatický, je v něm skrytá i velká míra aktivismu, ne-li rovnou politického diletantismu. Byť poté, jak se věci postupně vyvinuly, bylo vypovězení smlouvy nejspíš nevyhnutelné (tedy pokud rozhodnutí radních potvrdí i zastupitelstvo). Už pouhé zachování statu quo by vypadalo jako projev slabosti. 

A to i v souvislosti s přehnanými reakcemi čínské strany, která mj. začala rušit povolení k výjezdům různých hudebních těles (mimo smyčcového Pražákova kvarteta, které to „odskákalo“ za podobnost jména svého zakladatele s názvem naší metropole…).

Komentář Roberta Maleckého: Hra jako z partesu

Nejdřív k dohodě samotné. Formulace o uznání politiky jednotné Číny, které současnému vedení pražské radnice byly trnem v oku, tam opravdu byly naprosto zbytečné a mohlo to působit podbízivě. Navíc doplněné ještě zbytnějším – byť souvisejícím - konstatováním o Tchaj-wanu jako o „nedílné součásti čínského území“. Jistě, obojí je v souladu s českou i západní zahraniční politikou. V úmluvě mezi vedením měst o převážně obchodní, kulturní a turistické spolupráci to být nemusí. 

Když už to tam ale bylo – a je jedno zda kvůli bizarnímu, navíc nesplněnému čínskému slibu o zapůjčení pandy do pražské zoo, nebo z jiných důvodů – tak to tam mělo zůstat. Tolik škody to zase nenapáchalo. Očekávat, že by čínská strana souhlasila s vymazáním těchto pasáží, bylo naprosto naivní. Když to přeženeme s přirovnáním, jako kdyby v nějaké smlouvě bylo konstatování typu, že „sudetské pohraničí je nedílnou součástí českého území a už nikdy nepřipadne Německu“ a druhá strana to chtěla najednou vymazat…

Komentář Dušana Šrámka: Zákon o lobbingu dělá ze zákonodárců hlupáky nebo zločince

A není to ani nic proti Tchaj-wanu, který sice z podobných oficiálních formulací nejspíš nadšený není, ale je na tento poněkud schizofrenní diplomatický úzus zvyklý. Ostatně i spolupráce mezi Prahou a Tchaj-pejí je tradičně dobrá a je to tak v pořádku.

Celé to hlavně vypovídá o zmíněném aktivistickém naladění současné pražské radnice, a to nejen v této otázce. Dokreslením jsou i poněkud zcestná zdůvodnění jejích představitelů. Zaznívalo, že „lidská práva jsou více než panda v zoo“ (Jan Čižinský za hnutí Praha sobě) či „Praha by tím dávala podporu autoritářskému režimu v Číně“ (Hana Kordová Marvanová, nyní za STAN). Těžko říct, jak přímo souvisí geopoliticko-diplomatická otázka jedné Číny s lidskými právy či s povahou pekingského režimu. Možná ještě, kdyby ve smlouvě byl zmíněn respekt k vůdčí roli KS Číny, ale tolik pand jsme naštěstí zase nechtěli.

Vedení pražské radnice se tedy nepodařilo smlouvu změnit, tak třeba alespoň potěšili své voličské skupiny. Otázku pandy tedy uzavřeme…a co třebas teď pohnout s dostavbou pražského okruhu? 


 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!