Komentář Petra Peška: Na politické frontě jasněji

Premiér Andrej Babiš (ANO)

Premiér Andrej Babiš (ANO) Zdroj: Úřad vlády ČR

Bývalý šéf protimafiánského útvaru Robert Šlachta
Předseda Pirátů Ivan Bartoš
Předseda ODS Petr Fiala
Vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) po jednání Ústředního krizového štábu
5
Fotogalerie

Jde to postupně, předvídatelně a podle očekávání. Přesto je zjevné, že na poli české stranické politiky dochází k možná nejdramatičtějším změnám od listopadu 1989.

Respektive ke druhé fázi změn, které začaly v roce 2013 vpádem policejního komanda na Úřad vlády a souběžným růstem hnutí ANO. Tedy reakcemi na společenskou objednávku nahradit „tradiční“ a „zprofanovanou“ politiku něčím novým, lepším.

Do voleb zbývá necelých devět měsíců. Už teď je ale docela jasné, v jakých obrysech se povedou politické boje. Existenční nejistota menších stran zároveň s volební matematikou daly základ vzniku koalice ODS, KDU-ČSL a TOP 09.

Což by se dalo označit právě za spojenectví „tradičních“ stran, které v té či oné formě razí konzervativní linii. Anebo se tak alespoň prezentují. Není od věci si například připomenout, že TOP 09 formálně vznikla až devět dnů po založení Pirátské strany…

Čímž se dostáváme ke druhému již etablovanému táboru, spojenectví Pirátů a hnutí STAN, který se stvrdil v uplynulých dnech. S trochou historické nadsázky by se dalo říct, že to připomíná zápolení Staročechů a Mladočechů. Jen s tím rozdílem, že je tu ještě hlavní soupeř.

Tím je samozřejmě hnutí ANO. Je symbolické, že strana Andreje Babiše jde do voleb sama. Je to jednak výraz sebevědomí, jednak logické bojácnosti kohokoli dalšího se s nimi paktovat. Protože by to nebylo ničím jiným než cestou do záhuby, na niž se pokusil poslat sociální demokracii prezident a její někdejší předák Miloš Zeman.

Svá úskalí má však i záměr některých špiček ČSSD vytvořit levicově-zelený tábor se Stranou zelených. Kromě současné marginální pozice tohoto uskupení, které kdysi bylo i ve vládě, je to hlavně o špatných politických instinktech. Nebo o špatných azimutech, jak by možná řekl její další bývalý předseda, Jiří Paroubek.

Pokud se má sociální demokracie udržet v životaschopné politické kondici, měla by opustit sny o vábení městských levicových liberálů. Voliče může ulovit zpět spíš u okamurovců či komunistů. 

Pak tu jsou ale i noví straničtí hráči. Nezdá se, že by dokázali nějak výrazněji do politické situace zasáhnout, ale nějaký vliv i procenta získat mohou.

Přerod protestního hnutí Milion chvilek pro demokracii sice asi neproběhl, jak si jeho předáci představovali, ale je tu i další podobný pokus. Do politiky míří se svým novým uskupením i někdejší šéf protikorupčního policejního útvaru Robert Šlachta.

Z hlediska opozičních stran a koalic by se dalo říct: jen houšť. Tohle všechno může odebrat hlasy „netradičním“ uskupením. Zároveň to ale ukazuje na výše zmiňované turbulence nejen v české politice.

Dnes už není módní profilovat se jako levicová či pravicová strana. Případně jako konzervativci nebo liberálové. Zřetelnější linie se rýsují mezi stoupenci „starého režimu“ (někdejšího francouzského „ancien régime“) a nových pořádků.

A o tom budou i příští sněmovní volby. Nepůjde ani tak o názory jako spíše o personálie a vymezení se vůči současným pořádkům. Čemuž bude asi odpovídat i příští vládní koalice. Varianty, které se nyní rýsují, mohou vypadat slibně. Každopádně je jasné, že ani postbabišovské politické období nebude jednoduché…