Komentář Petra Peška: Paranormální politika

Premiér Andrej Babiš  (18. 3. 2020)

Premiér Andrej Babiš (18. 3. 2020) Zdroj: ČTK

Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) a premiér Andrej Babiš (ANO)
Premiér Andrej Babiš
Premiér Andrej Babiš na tiskové konferenci po vyhlášení stavu nouze
4
Fotogalerie

Jako červená nit se to proplétá českou politikou od chvíle, kdy se Andrej Babiš rozhodl ukročit z byznysu. Nikoliv přestoupit, ale pouze ukročit. A v tom je právě problém. Nyní, už po x-té, se to vyjevilo ve sporu o zákon o evidenci skutečných majitelů firem.

Je třeba říct, že ne vždy musí skutečně jít o střet zájmů. Tedy o křížení politických a obchodních aktivit, které se nynějšího premiéra týkají. Vcelku logicky se ale právě touto optikou nahlíží i na nynější úpravu o evidenci majitelů. A opět se tím deformuje politická scéna i legislativní proces.

Andrej Babiš má samozřejmě jasno. Celý rozruch je jen další „antibabiš“ a co se zákona týká, je mu prý „jedno, jestli projde, nebo neprojde“. Což pochopitelně nepůsobí dvakrát důvěryhodně. Pokud by byl průkazný pouze jeho majetnický vztah ke svěřenským fondům, a nikoliv celému Agrofertu, jak kritici zákona namítají, jistě by mu to nevadilo. Zvlášť co se získávání dotací týká. Osud celého zákona by ho navíc měl zajímat už jen proto, že je premiérem.

Praktické dopady zákona se nyní dají jen odhadovat, jeho sporné pasáže se navíc mohou ještě změnit. Politický kolotoč je už ale v plném běhu.

Bezvýhradně za premiérem stojí jen jeho hnutí a spříznění ministři, kteří pro zákon ve vládě zdvihli ruku. Sociální demokraté se hlasováním promlčeli a alibisticky to nechali na parlamentu. Zjevně ve snaze svého silnějšího koaličního partnera úplně nenaštvat, ale zároveň se do toho nenamočit.

Výhrady ke sporným pasážím dali najevo i komunisté a okamurovci. Jednak s ohledem na své voličstvo – Andrej Babiš se nyní řeší jako velkopodnikatel, a nikoliv jako vládní velkodárce. Navíc tím zvyšují svoji cenu. Jednoznačný odpor pak dal najevo zbytek opozice, byť přinejmenším u části z ní jsou i zde citelné dvě posedlosti – zveřejňováním všeho možného a právě osobou Andreje Babiše.

Inkriminované pasáže zákona o evidenci majitelů vzbuzují oprávněná podezření. Opakujícím se problémem se ale stává deformace schvalovacího procesu babišovskou – či antibabišovskou – optikou. Co kdyby tento či jiný zákon čpící střetem jeho zájmů byl jinak dobrý? A kde končí oprávněná snaha brzdit Andreje Babiše a začíná upírání výhod českým firmám včetně nenáviděného Agrofertu?

Jakkoliv jsou tyto otázky na místě, je nutné zopakovat, že prapůvodcem těchto dilemat a deformací je právě současný premiér. Jeho řešení, že se projednávání některých bodů na vládě neúčastní, možná na část voličů zapůsobí, ale není to nic jiného než alibismus. Jednak tam stále má „své“ ministry. A hlavně – proč by měl vlastně odcházet, když se to jeho zájmů ani jeho „bývalé firmy“ vůbec netýká?