Většina lidí v sedm hodin ráno spala, ale stejně by si toho asi nevšimli. Nedělní konec leteckého mostu s Čínou se obešel bez fanfár i vládního divadla. Naštěstí. Na rozdíl od počátku dodávek ochranných pomůcek před zhruba měsícem a půl – 20. března. Neškodí malé poohlédnutí za celou operací. Z čínského i českého pohledu.
Ze strany Číny šlo o velmi dobře zvládnutou a chytře provedenou akci. Paradoxní – a zároveň dostatečně výmluvné – samozřejmě je, že právě kvůli této zemi pandemie propukla a s ní i hlad po ochranných pomůckách. Právě z Číny se koronavirus rozšířil do celého světa. A jak potvrzuje i zpráva několika tajných služeb, jejíž úryvky se o víkendu objevily v britských médiích, bylo to nejspíš i kvůli ututlávání prvotních nálezů, ničení důkazů a umlčování svědků.
Čína ale toto vše dokázala přetavit ve výhodu, což jí nelze vyčítat. Byla by hloupá, kdyby tak neučinila. Stala se klíčovým globálním dodavatelem roušek a respirátorů, dočkala se kvůli tomu leckde vděku, jinde posílila svůj vliv a všude na tom slušně vydělala. Přestože ještě o několik týdnů dříve byla sama příjemcem této pomoci. A i když také čínská ekonomika kvůli koronaviru utrpěla, „Operace Rouška“ se pro ni stala vítanou náplastí a jasným úspěchem.
V české kotlině vyvolaly čínské dodávky řadu zapálených debat. Ať už emotivních – vzhledem k povaze pekingského režimu a výše popsanému – či racionálních. Nakolik bylo nutné odebírat ochranné pomůcky v drtivé většině z Číny, zda nebyly předražené a jestli byly dost kvalitní.
Nejdříve krátce k posledním dvěma námitkám. Cena asi odpovídala situaci. Ve chvíli, kdy šlo o zdraví – a přežití – velké části populace, je holt každá pomoc drahá (mimochodem, ministerstvo vnitra za dodávky zaplatilo téměř čtyři miliardy korun). Zhodnocení kvality je spíše na odborných expertízách, nicméně objevilo se dost případů, které vyvolaly značné pochyby. Ale opět, ve vypjatých chvílích bylo lepší něco než nic.
Nejdůležitější je, nakolik bylo nutné se spoléhat na zahraniční dodávky. Jak vzhledem k pokračujícímu nošení roušek a respirátorů, tak pro případné další podobné pandemie. Je zřejmé, že ve chvíli vrcholící krize nic jiného než objednávat z Číny nezbývalo. A je třeba bez emocí ocenit ty, kteří na tom zapracovali. Ostatně i čeští výrobci ochranných pomůcek potvrzují, že v tu chvíli tu dostatečné domácí kapacity nebyly.
Což ale mohlo být jinak. Kdyby vláda nástup pandemie nepodcenila, už dříve vytvářela zásoby a hlavně začala u zdejších výrobců iniciovat rozšíření kapacit. Druhým opomenutím bylo, že když už se české možnosti rozšířily, nedokázala (či snad nechtěla?) na to dostatečně reagovat. Přitom jde i o účinnější prostředky než ty čínské, především díky rozvinutým českým nanotechnologiím.
Už i to se konečně začíná obracet k lepšímu. Pozdě, ale přece.
