Komentář Petra Zahradníka: Bohatneme. Zvykejme si

Evropská unie, Česko

Evropská unie, Česko Zdroj: profimedia.cz

Návrh Evropské komise na budoucí financování EU představuje lakmusový papírek změn, jimiž unie prochází – a to nejen ekonomických. Očekávání byla bez přehánění obrovská. Jak se naplnila? Na první pohled vydatně. I největší inovátoři mohou být spokojeni a v návrhu evropských financí najdou své. Dosavadní rozpočty, a zvláště ten poslední, byly totiž vnímány často jako munice připravená na minulé války.

Současný návrh pracuje s konceptem evropské přidané hodnoty. Ten obecně určuje, že společné evropské zdroje by již neměly být ve velké míře využívány na léčení bolístek, jejichž význam nepřekročí hranici regionu. Prioritu dostává financování rozvojových projektů, jejichž význam znatelně přesahuje hranice.

Komise také správně vnímá potřebu celý rozpočet EU zásadně zpružnit, což mají umožnit hlavně dostatečné rezervy. Podporuje snahu o širší využívání finančních nástrojů kvůli kontrole oprávněnosti nakládání s omezenými zdroji a nové financování úzce propojuje s dokončováním projektu měnové unie. Tím celkem elegantně odráží dřívější návrhy na vytvoření autonomního rozpočtu pro eurozónu, což by pro Česko mohlo být vražedné.

Hojně diskutovaná je souvislost financování s dodržováním podmínek právního státu. Snaha zdůraznit slučitelnost jednání členů EU s unijními hodnotami je pochopitelná, ale je fakt, že se tento požadavek bude špatně měřit. Potud nicméně přinejhorším chvalitebně.

Ale jak to všechno jde dohromady s jednou z úvodních tezí návrhu, že výdaje na kohezní politiku a zemědělství se smrsknou jen o nějakých pět procent? To přece nemá s revolucí nic společného. Ještě nedávno to vypadalo, že přeskupení rozpočtových položek má být daleko hutnější.

Připomeňme, že už před začátkem nynějšího finančního rámce se kohezní fondy zmenšily skoro o devět procent a kapitola zemědělství o více než 13 procent. Z pohledu Česka, které je přesycené kohezními prostředky vyplácenými ne vždy smysluplným projektům, bychom měli nad návrhem jásat.

K žádnému citelnému utažení kohoutů s eurofondy nedojde. Bohatší české regiony se ocitnou na hraně, ale podpora bude stále velkorysá. A strukturálně postižené regiony mohou získat více než dosud.

Nicméně v situaci země, jejíž HDP na obyvatele dosahuje 90 procent unijního průměru, bychom měli pomalu přepřahat na systém, který je určen těm bohatším. Je náročnější, ale dává větší smysl než jen závodění o to, která země si vyjedná nejtučnější národní obálku. Nelze chtít obojí – docela slušně bohatnout, a přitom získávat podporu pro chudé.

A buďme při té debatě v klidu. Naše čistá pozice vůči unijnímu rozpočtu zůstane ještě minimálně dalších deset let přesvědčivě kladná. A k jejímu výraznému zhoršení vůbec nemusí dojít.

Autor je členem Evropského hospodářského a sociálního výboru