Obraz České republiky v zahraničí není nijak povzbudivý. Masivně profitujeme ze členství v Evropské unii, a přitom jsme největšími odmítači EU.
V zemi Václava Havla reálně vládne koalice populistů, nacionalistů a komunistů a v čele vlády stojí člověk obviněný ze zneužití evropských dotací. Důvěryhodnost České republiky tak nízko ještě nikdy nebyla.
Andrej Babiš měl šanci to změnit. Den po jmenování vlády jel do Bruselu na Evropskou radu, kde mohl ukázat, že je všechno trochu jinak – že mu záleží na tom, aby Česko zůstalo součástí unie, že vnímá hodnotu evropské integrace, že mu záleží na zdraví eurozóny, že rozumí tomu, že je třeba i investovat, ne jen brát.
Nebylo by těžké, aby nová vláda náš obraz v EU změnila. Aby nás vrátila na cestu, která dobře fungovala, než se česká politická scéna zbláznila a vyfabulovala uprchlické nebezpečí, jemuž budou muset na hranicích čelit stateční myslivci a hasiči.
Andrej Babiš se sice snaží – zejména v zahraničních médiích – mluvit o EU hezky, ale všichni sledují, jestli se tak bude i chovat. Pokud by skutečně chtěl, aby Česko bylo pod jeho vedením vnímáno jako evropská země, stačilo by konstruktivně jednat o reformě azylového systému. Nebo začít dělat kroky k přijetí eura či více investovat do společných evropských projektů.
První zkušenost z působení nového premiéra na evropské scéně je bohužel tristní. Místo aby vystupoval jako předseda vlády, která chce přispět k řešení evropských problémů, soustředil se opět na hloupou mantru kvót, které přitom tvoří jen drobnou část celé reformy azylové a migrační politiky.
Další témata summitu nový premiér v podstatě ignoroval. Ukázal se tak před ostatními jako člověk, který neví, co jsou klíčová evropská témata. Místo aby se dobře připravil a přišel s něčím, co rozbije negativní vnímání Česka, spadl do visegrádské pasti boje proti kvótám a prosazování solidarity jen tam, kde je to politicky bezbolestné.
Zdaleka neříkám, že je špatné investovat do pomoci v Libyi nebo Sýrii, právě naopak. Ale pomoc v Libyi nefunguje jako výkupné za odmítnutí pomoci v Evropě, jak si zřejmě nová vláda představuje. Tohle se už v minulosti ukázalo jako slepá ulička a tvrdohlavé opakování chyb českému obrazu v Evropě nepomůže.
A hraje se o hodně. Během půl roku padnou klíčová rozhodnutí o reformě eurozóny a příštím evropském rozpočtu, rozhodne se, kolik peněz poplyne na podporu chudších zemí EU včetně Česka. Ještě není vše ztraceno, ale svou nepřipraveností a neschopností přijít s něčím pozitivním si Andrej Babiš svou pozici do budoucna spíše zkomplikoval.
Uvidíme na summitu v březnu, jestli se dokáže vymanit z vleku Polska a Maďarska a jestli pochopí, že nestačí jen mluvit, ale že je třeba i něco dělat. A jestli v sobě najde odpovědnost za osud republiky a přestane náš vztah k Evropě redukovat na mediální boj proti kvótám.
Autor je bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti.
