Politici nejsou nijak nadšení ze zjištění, která na veřejnost přináší Nejvyšší kontrolní úřad. Opakovaně proto neschvalují odborné kandidáty prezidenta NKÚ do širšího vedení úřadu, ani stále neumožnili, aby jeho nezávislý audit dosáhl i do městských a státních firem a samospráv.
Minulý pátek po druhé odpoledne, kdy většina z nás ještě pracovala, byly už poslanecké lavice prázdné. Zákonodárci ukončili své jednání i celou květnovou schůzi i přes sáhodlouhý seznam zákonů, na které se v jejím programu nedostalo. Většinu z nich už do voleb přijmout nestihnou - jsou mezi nimi i dvě normy, které by umožnily rozšíření nezávislého auditu Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ).
Poslední nadějí pro přijetí důležitého protikorupčního zákona - na kterou se však nedá moc spoléhat - je svolání prázdninové mimořádné schůze a projednání tam.
Nejvyšší kontrolní úřad dnes může kontrolovat nakládání se státními prostředky a státním majetkem u ministerstev a jejich organizací (většinu z objemu těchto peněz, ale tvoří mandatorní výdaje na platy, důchody, dávky, kde toho není moc na kontrolování).
Dlouhodobě zvažovanou změnou, kterou má za prioritu již druhá vláda a který již dlouhodobě funguje ve většinou našich sousedních zemí (Německo,Rakousko, Polsko, Slovensko) je rozšířit pole působnosti auditu NKÚ i na firmy s vlastnickým podílem měst či státu a na samosprávy (tedy jen ty větší nad 10 tisíc obyvatel). Plán dvakrát zarazili senátoři, kteří se neodůvodněně obávali, že kontroly zahltí obecní úřady.
Když se obě podmínky senátorů podařilo zpracovat, neprošly zákony pro změnu ani Sněmovnou. Na stole tedy leží nejedna otázka. Proč pro politiky není rozšíření nezávislé kontroly dostatečně významné? A o co přicházíme tím, že stále není možná?
Promile nebo procento?
Na druhou z nich odpovídal v ČRo Plus prezident NKÚ Miloslav Kala. Kromě toho, že se k poslancům nebudou dostávat pravidelné informace o hospodaření i fungování výše zmíněných institucí včetně veřejných vysokých škol, Českého rozhlasu nebo České televize, upozornil i na další důležitý aspekt.
Kontrola NKÚ není jen čistě účetní a hospodářská, je systémová a dívá se na fungování vybraných oblastí jako celku. Tj. neupozorňuje jen na nehospodárnosti a plýtvání, ale i navrhuje změny v legislativě, které by se měly stát pro to, aby se podobné nedostatky už neopakovaly. I to je cenná informace, o kterou se poslanci prozatím ochuzují.
"Nedokážu odhadnout, jestli je jich promile nebo procento, doufám, že jich není o moc víc, ale nepochybně jsou tací/politici/, kteří nehospodaří s veřejnými prostředky čestně a férově a ti nepochybně obavu mají," naznačil prezident Kala ve zmíněném rozhovoru jeden z možných důvodů toho, proč se politici do rozšíření pravomocí úřadu nijak nehrnou.
Ministr pro lidská práva, legislativu a gender Jan Chvojka v ten samý týden, kdy o zákonu registru smluv napsal: "Nakládání s penězi státu je věc veřejná. Díky registru smluv se nám podařilo zásadním způsobem zvýšit transparentnost státní správy a jejich organizací," nedokázal rozšíření pravomocí NKÚ prosadit mezi první body programu schůze a hájil se přitom tím, že vláda má spousty dalších priorit.
Nepomohl ani premiér Sobotka, který přislíbil, že kontaktuje šéfa poslaneckého klubu své strany a pokusí se zajistit, aby mohly být zákony projednány včas.
Všem bez rozdílu
Úřad přitom plní svou roli kontrolora na výbornou a v poslední době šlapal na kuří oka ministerstev napříč politickým spektrem. Kontroloři NKÚ upozornili na nesrovnalosti v hospodaření ministerstva financí v řádech desítek miliard. Úřad upozornil i na problematické rozdělování dotací pro sport na ministerstvu školství nebo na to, že ministerstvo zemědělství vydalo téměř jeden a půl miliardy za poradenství bez jasnějších cílů.
A tak bychom mohli pokračovat. Politikům tedy úřad mnoho radosti nedělá. A bohužel se tak stále nenašlo dost těch, pro které by rozšíření portfolia, které může úřad auditovat, bylo patřičnou prioritou. Převládají zatím ti, kterým se daří celou věc uodkládat až do příštích voleb. Možná i těch přespříštích.
Autor je mluvčím platformy Rekonstrukce státu.
