Intenzita, se kterou členové české vlády komentují koronavirovou epidemii, je už nesnesitelná. Nejrůznější vyjádření si vzájemně odporují, návrhy jsou revidovány a odvolávány, koncepce se mění a sliby nejsou nedodržovány. Navíc na pozadí toho se odehrává tichý souboj mezi udržením demokratických zásad a svobod a stoupající dohlížitelské a represivní role státu.
Zásadní otázky dnes proto zní: Když bylo porušeno tolik tabu o ochraně soukromí, kdy a jak se vrátíme do předchozího stavu? Koronavirus je prostor, jehož prostřednictvím mohou i špatné nápady náhle znít věrohodně. Zastavíme to, nebo to omezí navždy naši svobodu? Zaváděná drakonická opatření často vykazují neliberální hodnoty. Necháme to jen tak?
Jedním z příkladů byla série nesmyslů, která zazněla například o cestování. Hranice budou zavřeny dva roky. Nebo jen rok? Nebo nebudou? Není ale protiústavní zakázat někomu někam jet? Co je vládě do toho? Pokud chtějí úřady někomu nařídit karanténu, to za určitých podmínek mohou, ale vzít právo někomu někam jet, je problematické potlačování svobod.
O tom, že je česká demokracie a svoboda natahována v posledních letech na skřipec, svědčí především to, že trestně stíhaný člověk se mohl stát premiérem, přestože jeho firmy zneužily dotační programy. Pokusy omezit v době koronaviru demokratické principy se přitom také týkají Andreje Babiše. Ministr obrany Metnar (nominovaný za hnutí ANO) přišel s návrhem, jak posílit pravomoci vlády a předsedy kabinetu. To by bylo přímé ohrožení ústavního pořádku země a s demokratickými principy by to nemělo nic společného. Přesto se o to hnutí ANO pokusilo. Vláda chtěla projednat i zákon o evidenci skutečných vlastníků. Ten by schoval skutečného majitele holdingu Agrofert…
A ještě jeden příklad. Kabinet ve snaze vyvolat falešný pocit bezpečí zavedl v česku rouškokracii. Žádný vědecký důkaz, že látkové roušky zabraňují šíření koronaviru, ale neexistuje. Bylo jen využito strachu a obav k prosazení nařízení. Mnoho lidí bohužel v případě roušek uvěřilo nesmyslům. Přitom v jejich případě mělo jít jen o doporučení, ne o příkaz. Lehčí je ale jakoukoli svobodu volby popřít. Necháme si to líbit?
