„MMF a státy eurozóny se dosud snažily najít východisko, jehož součástí by nebyl žádný státní bankrot. Dosáhnout tohoto cíle je stále obtížnější,“ uvedla BBC. Nicméně Lagardeová, která se ujme úřadu 5. července, nastupuje v době, kdy se zdá, že Řecko (navzdory občasným zábleskům naděje), a kdoví kdo ještě, jsou už na pokraji propasti. Případně na dosah restrukturalizace svého druhu, jak zní eufemismus pro tentýž hořký konec.
„Pokud na to dojde, musí nová šéfka posunout důraz z restrukturalizace na zvládnutí situace, aniž by to vedlo k zesílení neklidu na trzích,“ upozornila BBC.
Řecko, které dluží podle aktuálních propočtů 340 miliard eur, by v případě efektivního oddlužení muselo seškrtat závazky ve výši 50 procent půjček. Pro Lagardeovou by to byla prekérní situace: musela by ukočírovat takový řez s vědomím, kolik energie vložila do toho, aby se to nikdy nestalo. Ovšem když to přijde, vymyslí potřebné. Nebude to ostatně novinka – lidé z MMF mají zkušenosti s restrukturalizací Uruguaye a jiných „výtečníků“.
Strašit Lagardeovou, co ji čeká, není ostatně na místě, zdůrazňuje BBC. Byla to totiž právě vyhlídka, že zvládne „řeckou můru“, která ji vynesla na čelo fondu. Příznivci a kritici mají nyní společnou otázku: bude schopna být, s ohledem na evropskou mizerii, nezávislá a objektivní?
„Ne,“ tvrdí Martin Wolf z deníku Financial Times. A jeho kolega Simon Johnson, kdysi hlavní ekonom MMF a teď novinář v New York Times, je ještě razantnější. „Lagardeová ztělesňuje strategii sázení na vzkříšení eurozóny s použitím peněz jiných lidí. Proč by ji v tom měli podporovat daňoví poplatníci z Ameriky a odjinud?“ říká.
