Marek Schwarzmann: Velikonoční nadílka

Velikonoční tradice

Velikonoční tradice Zdroj: ctk

Pomazané hlavy poslanecké nedávno schválily zákon o zařazení jakéhosi pátku, zpravidla vycházejícího na začátek dubna, jako nového svátku a dne pracovního klidu. Kromě toho, že potěší minoritu, tedy křesťany, kterých je podle posledního sčítání obyvatelstva v Česku sotva přes 1,1 milionu, to prý také přispěje „k lepšímu skloubení rodinného a pracovního života, protože děti už nyní v pátek o Velikonocích mají ve škole prázdniny“.

Fajn. Mám k tomu jen pár dotazů: Kdy se hodlají poslanci zasadit o sváteční den také pro nás, lidi bez náboženské víry, kterých je 3,6 milionu? Anebo pro ty, kteří se ani neobtěžovali pro Český statistický úřad kolonku kolem víry vyplňovat a kterých je ještě o milion více? Proč byla k ustavení nového státního svátku uznána argumentace „protože děti mají ve škole prázdniny“?

To bylo opravdu snazší napsat a protlačit zákon než změnit školskou vyhlášku? Pár hodin navíc by jistě mnozí pedagogové uvítali, aby stihli náplň už tak natěsnaných osnov pokrýt. Další šlehou použitou při zdůvodňování zákona je tvrzení, že „slaví to všude kolem nás, tak proč to neslavit taky“.

To je jako v první třídě, když někdo přijde s barevným penálem: „Von má hezkej penál! A já ho chci taky, a basta! Búúúú!“ Nebudeme třeba za pár set let slavit den, kdy Frodo vhodil prsten do útrob Hory osudu? Stačí sehnat dostatek fanoušků, registrovat víru a pak založit stranu. Moderní sekulární stát by jednoduše neměl zavádět svátky, které odkazují pouze na cosi virtuálního. Vyznávám princip „věř si v co chceš, hlavně mi to ale necpi“. Tak tedy pěkně děkuju za tu velikonoční nadílku.