Přesto je na místě opatrnost. Například je vysoce nepravděpodobné, že by Česko zažilo parlamentní nástup otevřeně fašistické strany kotlebovského střihu. Relevantní síla, která by se hlásila řekněme k odkazu hnutí Vlajka, u nás neexistuje. Chceme-li na Slovensku hledat paralely či varování, musí být pohled obecnější.
Zajímavé jsou úvahy o příčinách úspěchu Kotlebových extremistů. Mnoho hlasů viní z jejich nástupu Roberta Fica, který v kampani vynesl migrační kartu, čímž extremistům otevřel jejich srdeční (a vlastně jediné) téma. Tato úvaha ale nemá oporu v dostupných datech. Průzkumy u volebních místností zpracované agenturou Focus pro televizi Markíza ukázaly, že migrační téma bylo pro voliče banskobystrického župana v podstatě marginální.
Jen osm procent z nich uvedlo, že hlavní motivací jejich volby byli „utečenci a terorismus“. Pětina jich oceňovala Kotlebův „protikorupční program“ a skoro čtvrtina uvedla jako hlavní důvod volby poněkud vágní „slovenské zájmy“. Přes 14 procent Kotlebových voličů oslovil hlavně jeho „sociální program“.
Je to kombinace nespokojenosti a strachu, co zaměřuje protestní hlasy stále temnějšími směry.
Takzvané exit polls nejsou zdrojem bůhvíjak precizních dat, ale jsou to alespoň nějaké údaje, a i když k nim přistoupíme s velkou rezervou, pořád mluví zajímavým hlasem. Lidé nevolili Kotlebu jen kvůli tomu, že v nich Fico vyvolal strach z uprchlíků.
Byl to obecnější protest. A to už je pro českou politickou scénu srozumitelná zpráva. Protest proti „tradičním stranám“ už je důvěrně známý étos, ale jestliže se protestní stranou mohou stát obdivovatelé fašistického režimu, pak je to vážné varování.
Je to zřejmě právě kombinace nespokojenosti a obav vyvolávaných kolem migrace, co zaměřuje protestní hlasy stále temnějšími směry.
Kotleba dorazil debatovat do televize. Bez komentáře. pic.twitter.com/hi85pKnHOR
— Pavla Palaščáková (@PavlaPalas) March 6, 2016
Sluší se připomenout, že v posledním průzkumu českých volebních preferencí z dílny TNS Aisa tlučou na pětiprocentní hranici volitelnosti jak Úsvit s Konvičkou (4,5 procenta), tak Okamurova SPD (čtyři procenta). To je (zatím teoreticky) potenciál 8,5 procenta pro strany, které se programově příliš neliší od kotlebovců (odpor k EU a NATO, obecný protikorupční křik, důraz na rodinu a hranice), chybějí jen uniformy, pochodně a řízné bojovné pozdravy.
Připomeňme, že Kotleba dostal na Slovensku devět procent. Ta podobnost není nijak zavazující, ale není nezajímavá. Fašistické uniformy se tedy v české sněmovně po roce 2017 neobjeví.
Nicméně hrozba protofašistických stran, které se nehlásí k totalitním ideologiím, ale přebírají jejich myšlenková schémata a přístup k řešení problémů, je živá i v Česku. Andrej Babiš, kterého demokratické procedury „jen“ obtěžují, pak vypadá jako menší zlo proti těm, kteří je považují přímo za příčinu potíží, kterou je třeba nahradit.
